Pamětní deska Jaroslava Heyrovského na Albertově

1890-1967, „10. 12. 2009“  
Nalevo od vchodu do Chemického ústavu Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy se od roku 2009 nachází pamětní deska s reliéfem hlavy profesora Jaroslava Heyrovského a připomíná zdejší působení prvního českého nositele Nobelovy ceny za chemii. Po tříletém experimentování a řešení otázky elektrokapilarity rtuti a způsobů jejího měření zde Heyrovský dne 10. 2. 1922 změřil bod po bodu první polarografickou křivku a v roce 1925 s kolegou Masuzo Šikatou navrhl i první polarograf.
 
Kamenná pamětní deska s bronzovým reliéfem Jaroslava Heyrovského (20. 12. 1890 Praha – 27. 3. 1967 Praha) na průčelí budovy v Hlavově ulici 2030 na pražském Albertově nese text: 

Zde působil / v letech 1919 – 1950 / profesor / Jaroslav / Heyrovský / nositel Nobelovy / ceny za chemii

Bronzový reliéf je dílem Jitky Arazimové. Umístění pamětní desky iniciovala chemická sekce Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy. Pamětní místo bylo slavnostně odhaleno 10. prosince 2009 a tato veřejná událost se tak připojila k univerzitním i akademickým slavnostem 50. výročí udělení Nobelovy ceny Jaroslavu Heyrovskému (1959). Odhalení desky se zúčastnil rektor univerzity Václav Hampl i děkan Přírodovědecké fakulty Bohuslav Gaš, rovněž pak i bývalý Heyrovského žák Robert Kalova. 

Heyrovský v roce 1918 složil doktorát na Karlově univerzitě a v následujícím roce nastoupil jako asistent u Bohuslava Braunera v tehdejším Ústavu anorganické a analytické chemie Karlovy Univerzity. Po habilitaci se stal prvním docentem fyzikální chemie na Univerzitě Karlově (1920). Jeho výzkum ovlivnilo setkání s Bohumilem Kučerou, objevitelem rtuťové kapkové elektrody. Díky experimentům s tímto zařízením Heyrovský jako první zpozoroval v roce 1922 nový jev – elektrolýzu na rtuťové kapkové elektrodě.

V roce 1922 byl Heyrovský jmenován mimořádným a v roce 1926 řádným profesorem. Mezi lety 1922 a 1939 řídil Ústav fyzikální chemie Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy. V roce 1928 založil se svým kolegou Emilem Votočkem časopis Collection of Czechoslovak Chemical Communications. V roce 1933 vyšla Heyrovského první monografie (Použití polarografické metody v praktické chemii). Následovala nová etapa výzkumu Heyrovského pražské polarografické školy, kam se sjížděli vědci z celého světa, a Heyrovský sám též vyjížděl přednášet do zahraničí. Heyrovský byl vynikajícím vědcem, ale také empatickým vysokoškolským učitelem – oplýval smyslem pro humor a byl proslulý svým neformálním přístupem při přednáškách i praktikách. Během druhé světové války dál pokračoval ve výzkumu díky německému profesorovi Johannu Böhmovi, zejména pracoval na vývoji polarografie s použitím osciloskopu (oscilografická polarografie). Po válce byl však obviněn z kolaborace, což se však nikdy neprokázalo.

V roce 1950, 1. dubna, vznikl samostatný Polarografický ústav (od roku 1953 součástí Československé akademie věd), v jehož čele stál Heyrovský až do roku 1963, kdy odstoupil ze zdravotních důvodů. Heyrovský je autorem více než 130 knih a odborných článků. Po druhé světové válce získal i několik čestných doktorátů na předních evropských univerzitách (Drážďany, Varšava, Paříž, Aix-Marseille, Frankfurt). V roce 1951 obdržel Státní cenu 1. stupně, v letech 1955 a 1960 Řád republiky, v roce 1962 Zlatou medaili ČSAV za zásluhy o vědu a lidstvo, a v roce 1965 Stříbrnou medaili londýnské Polarografické společnosti. Rovněž byl členem řady zahraničních akademií věd a čestným členem řady chemických společností.
 
Literatura a další odkazy
Kvítek, M.: Průkopníci vědy a techniky v českých zemích. Praha, 1994, s. 52–53.

Benešová, O.: Nobelova cena. Historie Nobelovy nadace: laureáti Nobelovy ceny 1901–1996. Praha 1996, s. 36.

Koryta, J.: Jaroslav Heyrovský, Praha 1990.

Stejskalová, K.: Putovní výstava Příběh kapky (brožura), ÚFCH J. Heyrovského AV ČR, v.v.i., Praha červen 2021. – URL: http://www.heyrovsky.cz/data/dokument/soubor/pribeh-kapky-brozura_34s_-2021.pdf [7. 7. 2022].

Hanáček, J.: Sto let polarografie: metoda Jaroslava Heyrovského slaví jubileum. – URL: https://www.avcr.cz/cs/veda-a-vyzkum/chemicke-vedy/Sto-let-polarografie-metoda-Jaroslava-Heyrovskeho-slavi-jubileum/ [7. 7. 2022].

Odhalení pamětní desky prof. Heyrovskému (Novinky NJH, 2. 12. 2009). URL: http://www.njh.cz/odhaleni-pametni-desky-prof-heyrovskemu?sibling_page=5 [29. 8. 2022].

Busta [Pamětní deska] profesora Heyrovského slavnostně odhalena (iForum, 11. 12. 2009) URL: https://iforum.cuni.cz/IFORUM-8356.html [29. 8. 2022].

Broncová, D. – Polík, M. – Milpo Media: Jaroslav Heyrovský, Hlavova 2030, Nové Město. URL: https://encyklopedie.praha2.cz/pametni-deska/273-jaroslav-heyrovsky-hlavova-20308 [29. 8. 2022].

Pavlíček, T. W: Jaroslav Heyrovský (1890–1967). URL: http://abicko.avcr.cz/2015/12/10/ [29. 8. 2022].

URL: http://heyrovsky.cz [7. 7. 2022].

Přírodovědecká fakulta UK (Chemie) – Významné osobnosti: Jaroslav Heyrovský. URL: https://www.natur.cuni.cz/chemie/informace-o-sekci/vyznamne-osobnosti/jaroslav-heyrovsky

[20. 6. 2022].

Bártík, V.: Pamětní desky v Praze: Heyrovský Jaroslav – Na domě čp. 2030 (Chemický ústav) v Hlavově ulici 8 Praha 2 Nové Město. URL: https://www.pametni-desky-v-praze.cz/2020/09/30/heyrovsky-jaroslav-na-dome-cp-2030-chemicky-ustav-v-hlavove-ulici-8-praha-2-nove-mesto/ [29. 8. 2022].

MÚA AV ČR, v.v.i., Jaroslav Heyrovský – osobní fond (NAD 302; inv. č. 3917 – videokazeta s přepisem orig. Filmu „Předávání Nobelovy ceny J. Heyrovskému.“); Item (MÚA AV ČR) https://www.mua.cas.cz/sites/default/publicFiles/SOUBORY/2016/11/15/14-49-51/snop-jhchv.pdf [7. 7. 2022].

MS
Zobrazit na mapě