Mramorová pamětní deska v pražské Ladově ulici, umístěná napravo od vchodu do bytového domu meziválečné družstevní výstavby, nese zlacený nápis:
Zde žil / v letech 1926 – 1951 / nositel Nobelovy ceny / Prof. Jaroslav Heyrovský / fyzikální chemik / zakladatel polarografie
Objev polarografie v roce 1922 zcela změnil dosavadní vědu. Heyrovský si jako první na světě uvědomil, že chemická reakce je vyjádřitelná elektrickým proudem. Samotná elektrochemická analytická metoda slouží k určování výskytu a koncentrace neznámých látek v roztoku. Metoda se začala používat v nejrůznějších odvětvích průmyslu ke zjišťování složení surovin nebo produktů. Na Heyrovského metodu navazují v současnosti další pokročilejší metody, které například dokáží analyzovat léky i jejich působení, poškození DNA či pomáhají zjišťovat negativní dopady celého spektra látek na životního prostředí.
Rok 1926 znamenal pro Heyrovského řadu událostí, které ovlivnily jak jeho vědeckou kariéru, tak jeho osobní život. V té době již několik let řídil Ústav fyzikální chemie Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy na Albertově, v květnu tohoto roku se stal řádným profesorem fyzikální chemie a absolvoval půlroční stáž na pařížské Sorbonně. A v únoru 1926 se i oženil.
Na podskalské adrese Heyrovský bydlel od svého sňatku s Marií Kořánovou, s kterou se seznámil v době své vojenské služby v Táboře během první světové války. Rodina Kořánových patřila do okruhu vzdálenějšího příbuzenstva Heyrovských. Heyrovského budoucí manželka studovala od roku 1922 francouzštinu na Filozofické fakultě Karlovy Univerzity. Po narození dcery Jitky v roce 1929 však studium ukončila, a stala se celoživotní spolupracovnicí svého manžela, dělala mu sekretářku a v prvních desetiletích pracovala bez jakékoli finanční odměny.
Dcera Jitka Černá Heyrovská (1929–2016) vystudovala chemii na Přírodovědecké fakultě Karlovy Univerzity a pracovala jako biochemička v potravinářském výzkumném ústavu. Syn Michael Heyrovský (1932–2017), rovněž studoval chemii nejprve na Matematickofyzikální fakultě Univerzity Karlovy, posléze na Cambridge. Celou svou pozdější kariéru strávil v Ústavu fyzikální chemie Akademie věd (dříve Polarografický ústav), nesoucím jméno jeho otce.
V roce 1982 byla po prof. Heyrovském pojmenována planetka 3069 a v roce 1985 i jeden z kráterů na odvrácené straně Měsíce. Jméno zakladatele polarografie bylo propůjčeno i pražskému gymnáziu ve Stodůlkách či Střední průmyslové škole chemické v Ostravě. V roce 1993 vznikl Nadační fond Jaroslava Heyrovského (Jaroslav Heyrovský Endowment Fund), jehož hlavní náplní je podpora nadaných středoškoláků a propagace odkazu prvního a dosud nejznámějšího českého nositele Nobelovy ceny.
Kvítek, M.: Průkopníci vědy a techniky v českých zemích. Praha, 1994, s. 52–53.
Benešová, O.: Nobelova cena. Historie Nobelovy nadace: laureáti Nobelovy ceny 1901–1996. Praha 1996, s. 36.
Koryta, J.: Jaroslav Heyrovský, Praha 1990.
[20. 6. 2022].