Ačkoli se známý představitel renesančního hermetismu, učitel, matematik, spisovatel a teoretický kosmolog Giordano Bruno ucházel při svém pražském pobytu (1588) o přízeň samotného císaře a snažil se rovněž o přijetí do stavu přednášejících na pražskou univerzitu, jeho úsilí nakonec ztroskotalo. Přesto i tento dotek paměti se roku 1996 otiskl na zeď u vstupního portálu pražského Planetária v podobě pamětní plakety:
GIORDANO BRUNO - (1548–1600) - PAMÁTCE RENESANČNÍHO FILOSOFA A ASTRONOMA – NA [zkratka donační organizace – viz dále] VĚNOVALA NOVÁ AKROPOLIS, AD 1996.
Umístění na Planetárium je symbolickým propojením samotné osobnosti matematika, filozofa a kosmologa s kulturním místem blízkým hvězdám. Je však zajímavé, že G. Bruno není astronomickou komunitou za astronoma považován – nejsou totiž známa žádná jeho přímá astronomická pozorování. Před inkvizičním soudem v Benátkách v červnu 1592 vypověděl o svém úsilí pochopit nekonečnost vesmíru jako účinku působení nekonečné božské síly. Nekonečnost pro něj znamenala filozofické ospravedlnění kopernikánské astronomie.
Filippo Bruno, též Nolan či Nolanus, ač bojoval po celý svůj život s církevními dogmaty a inkvizitory, již po svých prvních studiích vstoupil jako patnáctiletý do kláštera a v roce 1565 se stal členem dominikánského řádu. Tehdy přijal i své nové jméno Giordano. Již dva roky po vstupu do řádu byl však poprvé obviněn z kacířství, podruhé rok poté, co dokončil studia teologie (1576). Poté se s katolickou církví zcela rozešel a tehdy začal jeho nepokojný, putovní život. Zprvu se živil jako soukromý učitel gramatiky a přednášel o astronomii. Později získává krátkodobé posty na univerzitách po celé Evropě a v roce 1583 odchází do Anglie, kde v prostředí proudu tamější renesance začíná nejproduktivnější fáze Brunova života, během níž rovněž sepsal svá hlavní díla, zejména tzv. Dialogy. Následný návrat do evropských politicko-konfesních sporů dohnal Bruna až do Prahy. Zde kromě zmíněného spisu vydaného u Jiřího Dačického v Praze, s předmluvou věnovanou „Božskému Rudolfovi II.“, Iordani Bruni Nolani articuli centum et sexaginta adversus huius tempestatis mathematicos atque philosophos. Ad divam Rodolphum II. Romanorum Imperaratorem. Pragae, ex typographia Georgij Dacziceni, anno M.D.LXXXVIII, vydal u dalšího pražského tiskaře Jiřího Černého z Černého Mostu dvaadvacetistránkovou knížku, De specierum scrutionio et lampade combinatoria Raymundi Lullii, doctoris heremitae omniscii propemodumque divini, dedikovanou španělskému vyslanci u dvora císaře Rudolfa donu Guillenovi de San Clemente, který mohl Giordanovi Brunovi zprostředkovat audienci u samotného císaře.
V květnu 1592, tehdy již opět na italské půdě v Padově, byl však udán svým studentem a předán inkvizici, následně převezen do Říma a vězněn v Andělském hradě. Rozsudek smrti upálením je datován 8. února 1600. V rámci rozsudku byly i jeho spisy přidány na Index zakázaných knih. Poprava byla vykonána 17. února 1600 a popel byl vhozen do Tibery.
Jako zajímavost můžeme uvést mnohem pozdější spojitost s českým prostředím, kdy se na podstavci pomníku Giordana Bruna, vytvořeného roku 1887 italským sochařem Etorrem Ferrarim na místě Brunova upálení, na dnešním římském Campo di Fiori, objevuje mezi dalšími dekorativními reliéfy postav katolických odpůrců i postava Jana Husa.
Hroch, M. – Skýbová, A.: Králové, kacíři, inkvizitoři. Praha 1987, s. 244 ad.
Kalivoda, J.: Giordano Bruno v Rudolfínské Praze. Avriga - Zprávy Jednoty klasických filologů, XVIV/2002, s. 64–67.
