Pamětní deska připomínající členy významné jesenické rodiny byla odhalena v říjnu roku 2020 při příležitosti výročí 225 let od narození Josefa Weisse, významného vodolékaře a následovníka a konkurenta slavnějšího Vincenze Priessnitze. Již dříve existovaly pamětní desky připomínající Josefa Weisse i jeho syny, ty se však nedochovaly. Hlavním iniciátorem zřízení pamětní desky byl Jaroslav Zahajský, překladatel jedné z Weissových knih, partnery akce pak byly město Jeseník, Priessnitzovy léčebné lázně a Státní okresní archiv Jeseník.
Synové Josefa Weisse, Edmund a Adolf Gustav, byli přesto, že může mást rozdílné datum narození, dvojčata. Starší Adolf Gustav se narodil 25. srpna 1837, mladší až po půlnoci, 26. srpna 1837. Oba bratři navštěvovali obecnou školu v Anglii, po návratu do Slezska se usídlili nejprve v Jeseníku a pak v Opavě, kde vystudovali tamější gymnázium. Společně pak odešli do Vídně na univerzitu.
Edmund se na filozofické fakultě věnoval především matematice, fyzice a astronomii. V roce 1861 se v oboru matematiky habilitoval jako soukromý docent. Edmund odmítl nabídky prestižních pracovišť z celé Evropy a zůstal na Vídeňské univerzitě, později už jako řádný profesor (ve dvaceti osmi letech!). Zároveň pracoval pro císařský dvůr a za kvalitu práce byl oceněn Řádem Františka Josefa. Po absolvování mnoha zahraničních studijních a pracovních cest se jeho zájem obrátil především právě k astronomii, zabýval se meteority, dalšími nebeskými úkazy, ale také dějinami hvězdáren. Po úmrtí prvního ředitele vídeňské hvězdárny „Na Tureckých šancích“ K. von Littrowa jej v této funkci nahradil. V roce 1889 se stal také děkanem filozofické fakulty. Jako zajímavost uveďme, že prof. Edmund Weiss dne 10. března 1876 promoval doktorem filozofie T. G. Masaryka
Adolf Gustav na vysokoškolských studiích na filozofické fakultě tíhnul především k botanice, zejména fyziologii rostlin. V roce 1860 se habilitoval jako docent fyziologické botaniky a při své následující práci u císařského dvora získal i řádnou profesuru. Deset let byl také ředitelem botanické zahrady v Lemberku. V sedmdesátých letech se přestěhoval do Prahy, působil na Karlo-Ferdinandově univerzitě a opakovaně se stal děkanem filozofické fakulty. Velkou zásluhou prof. Adolfa G. Weisse bylo vytvoření špičkového pracoviště v oboru botaniky, totiž Institutu pro fyziologii rostlin. Zřejmě nejvýznamnějším dílem je dvousvazková Všeobecná botanika vydaná v roce 1878 ve Vídni.
