Datace: Josef Weiss (1795–1847); Edmund Weiss (1837–1917); Adolf Gustav Weiss (1837–1894); pamětní deska odhalena 2020

Pamětní deska je věnovaná jesenickému vodolékaři Josefu Weissovi (1795–1847) a jeho synům. Adolf Gustav (1837–1894) se věnoval botanice, stal se ředitelem botanické zahrady v Lemberku a na pražské Karlo-Ferdinandově univerzitě působil jako profesor a děkan filozofické fakulty. Edmund (1837–1917) zasvětil svůj život astronomii, na Vídeňské univerzitě se stal řádným profesorem, brzy nato ředitelem CK vídeňské hvězdárny a nakonec děkanem filozofické fakulty Vídeňské univerzity.

Pamětní deska připomínající členy významné jesenické rodiny byla odhalena v říjnu roku 2020 při příležitosti výročí 225 let od narození Josefa Weisse, významného vodolékaře a následovníka a konkurenta slavnějšího Vincenze Priessnitze. Již dříve existovaly pamětní desky připomínající Josefa Weisse i jeho syny, ty se však nedochovaly. Hlavním iniciátorem zřízení pamětní desky byl Jaroslav Zahajský, překladatel jedné z Weissových knih, partnery akce pak byly město Jeseník, Priessnitzovy léčebné lázně a Státní okresní archiv Jeseník.

Synové Josefa Weisse, Edmund a Adolf Gustav, byli přesto, že může mást rozdílné datum narození, dvojčata. Starší Adolf Gustav se narodil 25. srpna 1837, mladší až po půlnoci, 26. srpna 1837. Oba bratři navštěvovali obecnou školu v Anglii, po návratu do Slezska se usídlili nejprve v Jeseníku a pak v Opavě, kde vystudovali tamější gymnázium. Společně pak odešli do Vídně na univerzitu.

Edmund se na filozofické fakultě věnoval především matematice, fyzice a astronomii. V roce 1861 se v oboru matematiky habilitoval jako soukromý docent. Edmund odmítl nabídky prestižních pracovišť z celé Evropy a zůstal na Vídeňské univerzitě, později už jako řádný profesor (ve dvaceti osmi letech!). Zároveň pracoval pro císařský dvůr a za kvalitu práce byl oceněn Řádem Františka Josefa. Po absolvování mnoha zahraničních studijních a pracovních cest se jeho zájem obrátil především právě k astronomii, zabýval se meteority, dalšími nebeskými úkazy, ale také dějinami hvězdáren. Po úmrtí prvního ředitele vídeňské hvězdárny „Na Tureckých šancích“ K. von Littrowa jej v této funkci nahradil. V roce 1889 se stal také děkanem filozofické fakulty. Jako zajímavost uveďme, že prof. Edmund Weiss dne 10. března 1876 promoval doktorem filozofie T. G. Masaryka

Adolf Gustav na vysokoškolských studiích na filozofické fakultě tíhnul především k botanice, zejména fyziologii rostlin. V roce 1860 se habilitoval jako docent fyziologické botaniky a při své následující práci u císařského dvora získal i řádnou profesuru. Deset let byl také ředitelem botanické zahrady v Lemberku. V sedmdesátých letech se přestěhoval do Prahy, působil na Karlo-Ferdinandově univerzitě a opakovaně se stal děkanem filozofické fakulty. Velkou zásluhou prof. Adolfa G. Weisse bylo vytvoření špičkového pracoviště v oboru botaniky, totiž Institutu pro fyziologii rostlin. Zřejmě nejvýznamnějším dílem je dvousvazková Všeobecná botanika vydaná v roce 1878 ve Vídni.

Klíčová slova: astronomie; botanika; Vídeňská univerzita; Karlo-Ferdinandova Univerzita; CK vídeňská hvězdárna; botanická zahrada Lemberk

Tinzová, B.: Hydropat Josef Weiss a jeho synové. Jeseník 2004.
Tinzová, B.: Odhalení pamětní desky Josefu, Adolfu Gustavovi a Edmundu Weissovým. In: Jesenicko, vlastivědný sborník 22. Jeseník 2021, s. 183–184.
Adolf Gustav a Edmund Weissovi. In: Kolektiv autorů: Podivuhodné osudy dvojic. Moravský Beroun 2002, s. 43–46.

Pamětní deska Josefa, Edmunda a Adolfa Gustava Weissových v Jeseníku