Bořický pocházel z učitelské rodiny. Jeho otec Josef Bořický, učitel v Milíně, zemřel, když bylo jedinému synovi pět let. Rodina se pak potýkala s nouzí, kterou jim pomohli přestát jak milínská obec, tak příbuzní, a tak mohl nakonec Emanuel vystudovat v Praze. Po studiu přírodních věd a chemie na Filozofické fakultě pražské univerzity působil jako středoškolský pedagog a později kustod mineralogických sbírek Muzea Království českého. Jako soukromý badatel se ale věnoval především nově vznikajícímu oboru mikroskopické petrografie – detailnímu studiu složení hornin pomocí polarizačního mikroskopu. Tuto techniku zavedl v roce 1858 britský geolog Henry C. Sorby. Bořický si výbrusy zhotovoval sám a proslul zejména popisem našich čedičů (O drobnohledné struktuře čediče, Zprávy učené společnosti pražské, 1870). Věnoval se i vlivu minerálního a chemického složení hornin na úrodnost půdy a praktickým aplikacím analýzy horninové struktury. Proslul ale především použitím mikrochemických metod, pomocí kterých bylo možné přesněji určit detailní mineralogické složení, které jinak unikalo možnostem tehdejších mikroskopů (např. určení různých druhů živců). Nové metody shrnul ve své práci Základové nového lučebně drobnohledného rozboru nerostů a hornin z roku 1877.
Emanuel Bořický zemřel předčasně uprostřed nadějně rozvinutého výzkumu na následky zranění při pádu na zamrzlé řece Vltavě, kterou přecházel nedaleko svého bydliště v Praze na Kampě. Ve výzkumu českých čedičů pokračoval jeho žák Josef Klvaňa (1857–1919). Od roku 1965 je udělována medaile Emanuela Bořického za zásluhy v oboru geochemie, mineralogie a petrografie. (Award of Emanuel Bořický Medal). Jména držitelů medaile jsou uvedena na desce, na čestném místě v budově rektorátu Přírodovědecké fakulty UK na Albertově.
