Goethovy pobyty v Mariánských Lázních jsou veřejnosti známy kvůli jeho lásce k mladé Ulrice von Lewetzov. Pro dějiny české vědy se zde odehrálo velmi důležité setkání Goetha s hrabětem Kašparem Šternberkem, zakladatelem Vlasteneckého, později Národního muzea. Z tohoto setkání se vyvinulo oboustranné přátelství, které pokračovalo i poté, co již Goethe do Čech nejezdil.
Hrabě Šternberk seznámil Goetha se situací vznikajícího Vlasteneckého muzea, přičemž Společnosti okolo muzea byl předsedou. Panovník tuto společnost oficiálně uznal v roce 1820. Goethovi ležel osud Vlasteneckého muzea velmi na srdci a pravidelně hraběte zásoboval svými nálezy a ucelenými mineralogickými kolekcemi. Časopis Pražský muzejník patřil mezi jeho pravidelnou četbu. Svou literární činností se snažil překlenovat most mezi českými zeměmi a Německem. V německojazyčné verzi Muzejníku sám zprostředkoval náhled do české historie, dějin pražské univerzity, přírodních poměrů, referoval o činnosti Společnosti Vlasteneckého muzea aj. Díky Goethově literární autoritě se tak podařilo splnit Šternberkovo přání, aby pražské muzeum nebylo pouze vlasteneckou institucí, ale skutečným centrem středoevropské vědy a vzdělanosti.
Původní Goethova socha byla dílem českoněmeckého výtvarníka Willyho Russe a při jejím odhalení měl proslov Johannes Urzidil, náš nejvýznamnější goethovský badatel a autor známé knihy Goethe v Čechách. V roce 1943 byla socha určena k roztavení a odvezena do sběrných surovin. Po válce zde byla pamětní deska, paradoxně napsána česky, anglicky, latinsky, ale nikoliv německy. V roce 1993 byla umístěna společnou inciativou města a Svazu bývalých německých obyvatel Mariánských Lázní replika původní sochy od místního sochaře Vítězslava Eibla (1928–2009).