Emanuel Bořický pocházel z učitelské rodiny. Narodil se v obci Milín, vystudoval v Praze a stal se univerzitním profesorem mineralogie. Petrografie – věda o složení hornin, byla v té době v počátcích. Bořický patří mezi její zakladatele. Významně rozvinul analytické a mikrochemické metody zkoumání hornin z výbrusů. Zemřel na následky pádu na ledě při přecházení zamrzlé Vltavy v Praze rok poté, co dosáhl profesury mineralogie na pražské Karlo-Ferdinandově univerzitě. Jeho pohřbu se zúčastnilo na čtyři tisíce lidí. Všechny nekrology lkaly nad předčasným odchodem muže, jenž byl Poctivý syn vlasti, muž přísné vědy a pravý přítel svých žáků (z nekrologu v časopisu Horymír).
Dnes je na rodném domě k vidění nenápadná syenitová deska, její umístění v prvním výročí jeho smrti tehdy však provázela velkolepá vlastenecká oslava. Nároží a budovy byly ověnčeny květinami, na všech významných budovách byly vyvěšeny nápisy k uctění velikána, přítomny byly všechny místní i okolní spolky. Nechyběl sbor, kapela, četné delegace z Prahy. Úchvatný byl pohled na průvod k desce se ubírající, takže mnozí z domácích pronášeli svůj dojem slovy: „Něco takového Milín jakživ neviděl“. V kronice Milína čteme: Den 25. června 1882 zůstane v Milíně velepamátným.
Kromě pamětní desky na rodném domě je v Milíně velký rodák připomenut i v názvu místní knihovny a v názvu ulice.
