Otomar Novák patří k tzv. „muzejní škole“ Antonína Friče, který vychoval celou generaci mladých vědců při Národním muzeu. Jeho dílo je spjaté zejména se jménem Joachima Barranda, jehož byl blízkým spolupracovníkem. Barrande, který popsal z oblasti středních Čech na 3 500 druhů zkamenělin, zejména trilobitů, ho podporoval ve studiu a poslední svazky Barrandova Systému Silurského jsou jejich společným dílem. Ustanovil ho rovněž svým nástupcem a správcem sbírek, které odkázal Národnímu muzeu (1883). Novákovi se bohužel toto poslání nepodařilo naplnit, neboť se celoživotně potýkal s existenčními problémy a tuberkulózou. I přes jeho předčasný odchod je dílo Otomara Nováka významné pro paleontologii prvohor a bylo ve své době ceněno více v zahraničí než v Čechách. Jeho životní dráhu ovlivnil již od dětství jeho strýc – geolog Karel Feistmantel, později jeho pedagogové a spolupracovníci Antonín Frič a Jan Krejčí. Během dvouleté stáže ve Vídni byl asistentem profesora E. Suesse, jednoho z nejvýznamnějších tehdejších geologů, který se zabýval stavbou Země a tektonikou.
Po smrti Jana Krejčího v roce 1887 se stal jeho nástupcem na pražské univerzitě. Zhoršující se zdraví ho ale přimělo, aby koncem roku 1891 požádal o možnost studijní cesty do Itálie, kde doufal ve zlepšení zdravotního stavu. Po návratu na jaře 1892 se však jeho stav ještě zhoršil, a proto se uchýlil mimo Prahu do Litně ke své sestře Růženě, jejíž manžel Jan Wilt byl ředitelem místní školy. Zde v červnu umírá. Na rozdíl od Joachima Barranda, který zesnul u Vídně, kde je pochován daleko od Prahy i Paříže, kam by nejspíš náležel, leží hrob Otomara Nováka symbolicky přímo v srdci Českého krasu, poblíž paleontologických nalezišť, kterým zasvětil svůj život.
V pamětní knize školy zapsal Novákův švagr a řídicí Jan Wilt: ...velmi skvělý pohřeb zesnulého, jehož zúčastnilo se mnoho professoru, učenců a učitelů vůkolních konal se dne 31. července 1892, a tělesná schránka jeho uložena na místním hřbitově k věčnému odpočinku.
Horný, R.; Vaněk, S.: Lovec trilobitů v prvohorních mořích. Otomar Pravoslav Novák, žák a pokračovatel Barrandův. Vesmír 82. 2003. s. 77–80.
Kettner, R.: Geologické vědy na pražských školách. Univerzita Karlova. Praha 1967, s. 77–79.
Matoušek, O.: Dějiny československé geologie. Mladá generace československých přírodovědců a zeměpisců. Praha 1935.
