V létě roku 1880 mezi Chocní a Zářeckou Lhotou se skupina dělníků pustila do opravy přilehlé cesty a aby si obstarali potřebný kámen a štěrk, začali rozbíjet nedalekou, tzv. Worlovu skálu, ze které si udělali provizorní lom. Když se prokousávali kamenem druhohorní skály, vylouplo se z šedého vápence několik podivných rourovitých kostí, které okamžitě přilákaly jejich pozornost. Nevěděli si s nálezem rady, ve skále nemohl být pohřben člověk ani žádné zvíře, a nebýt jedné kolemjdoucí krupařky – jisté paní Tomkové – pravděpodobně by kosti vyhodili. Paní Tomková si ale vzpomněla na místního lékárníka a zakladatele zdejšího muzea Františka Hlaváče, který podobné kuriozity sbíral, a o nálezu ho informovala. Když se František Hlaváč dostal na místo, většina kostí již byla zničena, ale okamžitě poznal, že se jedná o vzácný nález. Podařilo se mu zachránit šest fosilních kostí o celkové délce 42 centimetrů. Kosti sám nedokázal přesně identifikovat, a tak je zaslal v té době nejproslulejšímu paleontologovi u nás, Antonínu Fričovi. Profesor Frič v nich záhy poznal druhohorního ptakoještěra a identifikoval jej jako Cretornis hlavatschi (Hlaváčkův křídový pták). V roce 1905 pak svou identifikaci ještě upravil a stanovil pro nález jméno Ornithocheirus hlavatschi. V roce 2015 byl nález znovu prozkoumán a definitivně bylo potvrzeno, že se jedná o mládě ptakoještěra ze skupiny Azhdarchoidea s rozpětím křídel až 1,5 metru. Tak byl objeven první a dosud nejhodnotnější nález ptakoještěra u nás. Jeho kosti dnes odpočívají ve sbírkách Národního muzea, ale návštěvník si jejich repliku může prohlédnout v Orlickém muzeu v Chocni.
