Emil Holub se narodil roku 1847 v Holicích do rodiny lékaře Františka Holuba. Po vzoru svého otce sice vystudoval medicínu, ale již záhy po absolutoriu ho jeho dobrodružná povaha táhla jinam, mimo rodné Čechy, do neprozkoumaných oblastí Afriky. Tento kontinent byl v době Holubova mládí stále velmi neznámý se spoustou neprobádaných míst, neobjevených kmenů a plný vědeckých tajemství. Inspirován deníky jiného velkého cestovatele a objevitele Davida Livingstona, rozhodl se Holub pro objevitelskou cestu do okolí diamantových dolů v jižní Africe. V roce 1872 svou první objevitelskou cestu započal v Kapském městě a v mezičase, kdy mezi horníky diamantových dolů působil jako lékař, se vydával do okolí prozkoumávat geografii Afriky. Jeho první cesta ho zavedla i k Viktoriiným vodopádům, jejichž velmi přesnou geografii poskytl světové vědě. Během výprav také nasbíral nespočet přírodnin – živočichů, rostlin i nerostů, které následně přivezl zpět do Čech. Velkou Holubovou zásluhou, srovnatelnou s jeho vědeckým přínosem přírodním vědám, byly jeho etnografické sbírky, které se staly základem pro Náprstkovo muzeum v Praze. Z první cesty přivezl na třicet tisíc kusů předmětů, z toho jako vášnivý entomolog také devatenáct tisíc kusů hmyzu, které byly dosud největší entomologickou sbírkou přivezenou z tohoto kontinentu. Jeho druhá cesta již nebyla tak úspěšná, protože výprava utrpěla nešťastné ztráty na životech. I přesto Holub dovezl další množství přírodnin i etnografického materiálu. O svých cestách pořádal přednášky pro veřejnost a proslavil se i díky úspěšné knize Sedm let v Africe. Ke konci života musel většinu ze svých sbírek umístit do menších muzeí nebo je rozprodat do soukromých sbírek, a česká věda tak přišla o nejobsáhlejší soubor materiálů z Afriky. I tak byla z jeho pozůstalosti sestavena sbírka, která se stala základem pro Holubovo vlastní muzeum, které bylo založeno roku 1956 v jeho rodných Holicích.
