Bedřich Kinský pocházel z kostelecké větve starobylého hraběcího rodu, který panství v Kostelci nad Orlicí vlastnil od konce 18. století. Bedřich Kinský vystudoval Vysokou školu technickou v Brně, kde získal titul inženýra zemědělských věd. Jeho ornitologický zájem se na počátku soustředil na kostelecké panství a rybníky východních Čech. S velkým úsilím budoval sbírku ptačích vajec, kterou později daroval Národnímu muzeu. Zajímal se však i o další aspekty života ptáků. Na kosteleckém zámku měl zřízenou laboratoř zvanou „Faustova“, kde preparoval žaludky a volata ptáků a analyzoval jejich obsah. Materiál mu k tomu dodával mj. Otto Kadlec. Kinský byl také nadšeným spolupracovníkem Československé ornithologické společnosti, ochráncem přírody, amatérským botanikem a také fotografem i filmařem přírody.
Pro historii ornitologie je však zřejmě nejdůležitější jeho kroužkovatelská aktivita. V letech 1939 – 1948 okroužkoval ve spolupráci s Kroužkovací stanicí Národního muzea v Praze přes 10 tisíc ptáků, 80 z nich bylo zastiženo v zahraničí. To byly na tehdejší dobu skutečně pozoruhodné výsledky.
Bedřich Karel Kinský s nejbližší rodinou opustil Československo po komunistickém převratu v roce 1948, už následujícího roku se dostal na Nový Zéland, rodina jej později následovala. Od 50. let pracoval na Novém Zélandě jako muzejní ornitolog a vedoucí kroužkovací stanice ve Wellingtonu. Postupně si vydobyl renomé skutečně uznávaného vědce, důležité studie sepsal například o ptáku kiwi, tučňákovi nejmenším a rackovi jižním. Věnoval se také výzkumu mořských ptáků a také ptáků Tichomoří a Antarktidy.
Na Novém Zélandu se stal průkopníkem kroužkování ptáků, podílel se také na zavádění křídelních kroužků pro tučňáky. Publikoval desítky odborných studií, mnoho z nich také nalezlo ohlas v dílech dalších vědců.
Když musel Bedřich Karel Kinský nuceně opustit svou vlast, znamenalo to také přerušení jeho vědecké činnosti. V zahraničí se však k ornitologii úspěšně navrátil a stal se vědcem světového jména.
