Heinrich Lumpe se stal jedním z prvních představitelů ochrany přírody v českých zemích. Toto nové hnutí reagovalo na negativní dopady industrializace na životní prostředí. Jako učeň se Lumpe přestěhoval z rodné vesnice Doubice v Českém Švýcarsku do průmyslového centra regionu Ústí nad Labem, kde později převzal železářský velkoobchod po strýci. Roku 1908 spoluzaložil Nordbömische Wasserbaugesellschaft (Severočeskou vodostavební společnost), která např. položila vodovod na nejvyšší českou horu Sněžku. Velkou část svých zisků věnoval na dobročinné účely.
Hlavní oblastí Lumpeho zájmu byla ale ochrana ptactva, jehož masivní úbytek považoval za první alarmující doklad o míře poškození životního prostředí průmyslem. S obrovskými finančními náklady budoval Lumpe od roku 1908 první středoevropskou ptačí rezervaci na pustém svahu Mariánské skály, nedaleko centra Ústí nad Labem. K roku 1928 zde byla odborníky doložena přítomnost 81 druhů opeřenců.
Lumpe, sám bez přírodovědného vzdělání, spolupracoval s předními odborníky, zejména s ornitologem Karlem Jandou, pozdějším zakladatelem a ředitelem pražské zoo. Ústecká rezervace, tzv. Lumpepark, se stala přední turistickou atrakcí regionu. Ročně ji navštívilo až 60 tisíc lidí. Velkou práci odvedl Lumpe také na poli propagace ochrany ptactva a sehrál významnou roli i v oblasti celoevropské ochrany zvířat. Spoluzakládal Světový spolek na ochranu ptactva (1931) a společně s dalšími evropskými osobnostmi přesvědčil italského diktátora B. Mussoliniho o připojení se Itálie k zákazu lovu zpěvného ptactva. Za svou snahu byl italskými ochranáři odměněn titulem „Otec evropského ptactva“ (1933). Za své zásluhy byl též jmenován čestným doktorem věd na greifswaldské univerzitě.
Zemřel při lázeňském pobytu v Dubí, kde nešťastnou náhodou utonul. Po roce 1945 se z Lumpeparku stal veřejný park, který se v roce 1949 oficiálně transformoval na zoologickou zahradu.