Mariánské Lázně vznikly na počátku 19. století v místě bažin, kde lidé po kamenech chodili k léčivým pramenům. V roce 1808 je zde ještě prales, o třináct let později již zde přebývá J. W. Goethe. V muzeu se nachází Goethovy předměty osobní potřeby a četné přírodniny, které zde básník zanechal při svém posledním pobytu, který je veřejnosti znám hlavně pro jeho vzplanutí k mladé Ulrice von Lewetzov. Goethe zde ale prožil i jiná setkání, která ovlivnila jeho vztah k Čechám. Až do konce života si pak korespondoval s chebským radou Grünerem či s páterem Zauperem – vzdělancem a členem premonstrátského kláštera v Teplé. Sdílel s nimi témata jak přírodovědná, tak duchovní. Seznámil se zde se zakladatelem Vlasteneckého (později Národního) muzea, hrabětem Kašparem Šternberkem. V Goethově autobiografii čteme: „Společnost pražského muzea s předsedajícím panem hrabětem Kašparem Šternberkem mě jmenovala čestným členem a ještě víc mě spojila s institucí, jíž jsem byl od samotných počátků nakloněn a z upřímné náklonnosti k jejímu váženému zakladateli jsem jí věnoval řadu plodů svých českých přírodních studií.“
Je zajímavou historickou dohrou, že Goethovu místní pozůstalost uchovávala rodina majitelů domu až po poslední majitelku Julii Schildbachovou (1880–1962), která byla sběratelkou minerálů a přírodnin evropského formátu. Schildbachové byl dům jako Němce zabaven po roce 1945, směla zde však zůstat a později po vzniku Muzea Mariánské Lázně v roce 1953 zde i prováděla a uklízela. Část její konfiskované sbírky je součástí mineralogické expozice muzea.