Zájem veřejnosti o osobnost Julia Payera vzrostl v posledních letech díky teplickému regionálnímu muzeu a množství nadšenců. Kromě výstavy, která se konala ke stému výročí jeho úmrtí, se Payer objevuje v tisku i ve veřejném životě. Tradiční akcí jsou například „živé obrazy“ u pomníku, které jsou s jistou dávkou nadsázky organizovány dle předloh Payerových obrazů. Payerovy obrazy vznikly po návratu z polární výpravy a jejich tématem jsou události nejen vlastní výpravy, ale též rekonstrukce tragédie ztracené expedice sira Johna Franklina při hledání severozápadní vodní cesty (1845).
Payerova polární výprava cestovala na plachetním trojstěžníku s parním pohonem jménem admirál Tegetthoff. Její účastníci byli dobrovolníci a pocházeli ze všech zemí tehdejší monarchie. (4 z nich byli Češi, většina byla z Dalmácie). V nehostinných podmínkách Arktidy expedice strávila zamrzlá s lodí v ledu 2 roky, přesto po celou dobu prováděla fyzikální měření a geografický výzkum. Během polární zimy nezbývalo než přežívat a driftovat s ledovou krou. Během polárního léta podnikl Payer cesty na saních za účelem zmapování Země Františka Josefa. Nakonec výprava zanechala svou domovskou loď a pokusila se o dosažení volné vodní hladiny táhnouc vlastními silami po ledovcích čluny. Za první dva měsíce tak překonali pouhých 15 mil, postupně mohli postup zrychlit proplouváním prasklinami mezi tajícími krami. Nakonec dospěli až k volnému moři a na člunech dosáhli záchrany, kterou jim poskytla ruská rybářská loď. Do monarchie se vraceli jako hrdinové. Jako první vědecká expedice zmapovali neznámou arktickou zemi, provedli zásadní geomagnetická měření, přinesli základní poznatky o arktickém ekosystému.
