V centru vědeckého parku Akademie věd ČR na pražském Ládví byl 27. června 2019 odhalen unikátní kinetický pomník. Skládá se z téměř sedmimetrového stěžně s pohyblivými částmi větrného prstencového objektu z nerezové oceli a ze žulového bloku s nápisem:
VÁCLAV DOLEJŠEK
20. 2. 1895 Praha – 3. 1. 1945 Terezín
fyzik, profesor Univerzity Karlovy, účastník národního odboje
Byl světově uznávaným odborníkem a zakladatelem
československé vědecké školy v oboru rentgenové
spektroskopie.
V roce 1922 objevil spektrální sérii N
v rentgenových spektrech atomů U, Th a Bi.
Za druhé světové války se zapojil do národního odboje.
Zemřel na následky věznění v Malé pevnosti Terezín.
Pomník a jeho architektonické řešení je dílem akad. sochaře Františka Svátka, který se tématu hydrokinetiky a pohybu obecně věnuje dlouhodobě. Slavnostního odhalení v červnu 2019 se zúčastnila předsedkyně AV ČR Eva Zažímalová spolu s Dolejškovou dcerou Věrou Hauptfeld-Dolejsek a Dolejškovým synem Zdeňkem Dolejškem, dále se starostou Prahy 8 Ondřejem Grosem a ředitelem Ústavu termomechaniky AV ČR Jiřím Pleškem. Právě posledně jmenovaný akademický ústav byl iniciátorem vzniku pomníku a v této věci založil i veřejnou sbírku. Do architektonické soutěže se tehdy přihlásilo 28 návrhů.
Dolejška spojovalo celoživotní přátelství s Jaroslavem Heyrovským, objevitelem polarografie, jehož namísto sebe navrhl v roce 1939 i na Nobelovu cenu.
Ve dvacátých letech se Dolejšek věnoval i hudební akustice. Jeho vědecké zásluhy na poli rentgenové spektroskopie začaly na švédské univerzitě v Lundu a na univerzitě v Tübingenu. V Lundu v roce 1922 objevil dlouho hledanou sérii N rentgenových spekter prvků uranu (U), thoria (Th) a bismutu (Bi). Po návratu ze studijních cest začal Dolejšek budovat na univerzitní půdě rentgenospektroskopickou laboratoř.
Později působil v Ústavu fyzikální chemie, později již v samostatném Spektroskopickém ústavu, jehož ředitelem se sám stal, již jako profesor (mimořádný 1928, řádný 1935). Dolejšek spolupracoval s kolegy a vědeckými laboratořemi ve Švédsku, Německu, Francii, USA, Polsku i Bulharsku. Své vědecké výsledky se prof. Dolejšek pokusil nashromáždit pro publikace o Vakuové technice a pro Vybrané kapitoly z rentgenové spektroskopie až během prvních let nacistické okupace, ale obě práce zůstaly nakonec torzem (dnes pod ochranou rodiny a v Archivu Univerzity Karlovy).
V době zhoršující se hospodářské krize však své síly napřel i do spolupráce s průmyslem a vzniklo výzkumné pracoviště fyziků a techniků. Konkrétně tak s kolegou dr. Vítězslavem Havlíčkem docílili od 1. 11. 1934 zřízení pracoviště Fyzikálního výzkumu Škodových závodů. Pracoviště působilo i během války a ochránilo i několik Dolejškových studentů před totálním nasazením.
Sám však byl coby aktivní účastník domácího odboje během druhé světové války vyzrazen a zatčen gestapem 7. 10. 1944. 3. ledna 1945 zemřel vysílen při epidemii úplavice v Malé pevnosti v Terezíně.
