V zemi, které dal I. P. Puluj nejvíce ze svých tvůrčích sil, upadlo jeho jméno bohužel téměř v zapomenutí. Černá mramorová deska byla zhotovena z iniciativy pražských ukrajinských studentů a odhalena byla na smíchovském domě čp. 1268, dnes v Preslově 5, již 22. června 1930. Deska nese pamětní nápis ve dvojjazyčné verzi (ukrajinštině a češtině):
TУT ЖИВ І ДНЯ 31. СІЧНЯ Р.Б. 1918 ПОМЕР / ПРОФ. ДР. ІВАН ПУЛЮЙ / УКРАЇНСЬКИЙ УЧЕНИЙ І ДОСЛІДНИК
zde žil / a dne 31. ledna l.p. 1918 zemřel / prof. Dr. Ivan Puluj / ukrajinský učenec a badatel
Ivan P. Puluj (1845, Hrymajlov u Ternopolu – 1918, Praha) strávil téměř polovinu života v Čechách a potažmo v Praze. Prosadil se především v elektronice, v telekomunikacích i jako vynálezce a konstruktér přístrojů k měření fyzikálních veličin, např. mechanického ekvivalentu tepla. Právě za toto zařízení obdržel na světové výstavě v Paříži (1878) stříbrnou medaili, a další oborová vyznamenání si přinesl za své elektrotechnické vynálezy a přístroje i z další pařížské světové výstavy v roce 1881. Za svou vědeckou i pedagogickou činnost byl rovněž poctěn Řádem železné koruny (1906).
Svá vysokoškolská absolutoria získal ve Vídni (na teologické a filozofické fakultě) a následně vyučoval jako gymnazijní profesor fyziky a matematiky na řadě míst. Disertaci obhájil 1876 ve Štrasburku a v roce 1884, kdy se stal řádným profesorem, působil v oboru experimentální a technické fyziky na německé technice v Praze. Ještě téhož roku se stačil i oženit se svou bývalou studentkou s níž v pražském působišti vychovali tři syny a tři dcery, byť v jazykovém prostředí ukrajinsko-německém.
V letech 1888–1889 byl Puluj rektorem pražské německé techniky, v roce 1902 byl pověřen vedením nově založené katedry elektrotechniky na Německé vysoké škole technické v Praze. Pulujovo bádání se soustředilo na výzkum katodových paprsků a již v roce 1881 zkonstruoval tzv. fosforeční lampu – vakuovou trubici, v níž dopadem katodových paprsků na oxidy nebo sulfidy vápníku, hořčíku, stroncia nebo barya vzniká nejen viditelné světlo, ale, jak se ukázalo v listopadu 1895, i záření. Pulujovy výzkumy a tato předchůdkyně lampy „X-paprsků“ udělaly z významného pražského ukrajinského badatele jednoho z plejády vědců, kteří souběžně pracovali na objevu, jenž je od roku 1896 spojován s prof. Wilhelmem Conradem Röntgenem, prvním nositelem Nobelovy ceny za fyziku.
Puluj se stal populárním i jako průkopník elektrifikace našich měst, a to např. v Mariánských Lázních, Havlíčkově (tehdy Německém) Brodě, Cvikově či Vyšším Brodě. Neopomenutelnou je rovněž Pulujova iniciativa a projekt naší nejstarší tepelné elektrárny v pražských Holešovicích, která funguje nepřetržitě od roku 1899.
I. P. Puluj měl vysokou vědeckou i společenskou autoritu. V roce 1910 byl jmenován dvorním radou a v roce 1916 dokonce doporučen na ministerský post. Spolupracoval s celou řadou neopomenutelných odborníků, např. s F. Křižíkem, E. Kolbenem i Č. Daňkem. V letech 1911–1912 byl nejen smíchovským sousedem, ale i profesním kolegou A. Einsteina. Navíc byl významnou osobou česko-ukrajinských vztahů jako publicista a politický organizátor.
