Augustin Beer se narodil do doby nastupující průmyslové revoluce, která přinesla otevírání uhelných a rudných dolů. Vyšší gymnázium absolvoval v Praze na Malé Straně (1836). V té době zde působili obrozenci jako např. Josef Jungmann. Beer se jako student pokoušel o českou literární tvorbu. Zachoval se sešit jeho básní, jsou to hříčky a parafráze lidové tvorby s hornickou tematikou („Havíři, co děláte, že tak do země rýpáte?“). Beer úspěšně absolvoval hornickou akademii v Báňské Štiavnici a bylo mu přiděleno stipendium na dvouleté putování po významných evropských dolech a hutních podnicích, kde měl navazovat kontakty, sbírat poznatky, sledovat novinky ve vývoji apod. Dochovaný deník z jeho cesty spolu se zprávami, které musel odesílat do Vídně, jsou dnes cennými historickými dokumenty mapujícími inovace v hornictví a průmyslu. Beer byl velice přesný a důkladný, v denících zmiňuje i mnohé sociální aspekty a rovněž referuje o návštěvách u Jana Evangelisty Purkyně ve Wroclawi, se kterým se velmi spřátelil. Hned po návratu z cest (1842) byl pověřen průzkumem a kutacími pracemi na všech nových otvírkách ve středních Čechách, ze kterých se měla v budoucnu stát centra uhelného a hutního průmyslu (Radnicko, Kladensko a Příbramsko). Vývoj celé oblasti záležel na černém uhlí. Je třeba zmínit, že vědecké poznatky, které měl Beer při průzkumu k dispozici, byly v počátcích. Augustin Beer ovlivnil zásadně rozvoj celé oblasti klíčové pro průmysl monarchie. Byl spolupracovníkem a přítelem horního rady Johanna Grimma. Pracoval jak pro horní úřad, tak pro nově založenou hornickou školu v Příbrami, kde přednášel teoretické i praktické obory. Vychoval několik stovek studentů a ovlivnil celou generaci budoucích montanistů svým komplexním přístupem, ale i lidským příkladem a vřelým vztahem ke svému okolí.