Hornictví bylo do 19. století hlavním zdrojem poznání o Zemi. Horníci vynášeli na povrch Země nejen nerosty a minerály, ale i poznání o její stavbě. Geologie jako věda se ustavila později, a to v úzké spolupráci s hornictvím a hutnictvím (též zvanými montánní vědy). Kromě vědy je s hornictvím spjatá i kulturní složka zahrnující staleté tradice a rituály související se sestupováním do hlubin Země. V hornickém skanzenu na Březových horách se prolíná zážitek kulturní historie s historií poznání na pozadí unikátních technických památek dolu Ševčín, Vojtěch a Anna. Kulturně historický význam důlních objektů vyzdvihl přední montánní historik a bývalý ředitel hornického oddělení Národního technického muzea, Jiří Majer (1922–2008). Ten se zasadil o to, aby se provozy, kde skončila těžba, staly součástí muzea. To se během druhé poloviny 20. století skutečně postupně podařilo. Těžba uranu zde byla ukončena v roce 1991, čímž definitivně skončila těžební činnost na Příbramsku. Zdejší hornickou minulost udržuje jak hornické muzeum, tak příbramská střední a vyšší škola navazující na tradici slavné báňské akademie. Zachovávají se i Prokopské poutě, ale i iniciační rituál adeptů hornického vzdělání – skok přes kůži. Činnost muzea je též spjata s konáním mezinárodních sympozií Hornická Příbram ve vědě a technice, která byla v Příbrami pořádána od roku 1962 do roku 2011.
Skanzen je tvořen několika vzájemně propojenými areály. Ve vstupním areálu dolu Ševčin nalezneme expozici o dějinách příbramského hornictví a místních tradicích. Nechybí ani historie báňské akademie, jejímž duchovním otcem a ředitelem byl Johann Grimm (1805–1874). Ve venkovním areálu muzea lze spatřit repliku dřevěného koňského žentouru, jak jej známe již z renesančních montanistických spisů Georgia Agricoly, hornickou kapličku či důlní techniku, používanou na rudných a uranových dolech ve dvacátém století. Pozoruhodnými exponáty jsou tzv. štufnverky, podomácku vyráběné modely podzemí s kusy hornin, minerálů aj.
