Historie meteorologického mapování má na Šumavě hlubší kořeny a sahá až do roku 1818, kdy byla zřízena první srážkoměrná stanice na Srní. Přímou předchůdkyní té churáňovské však byla stanice II. řádu na Zadově, kde se nacházela žaluziová budka s teploměry, vlhkoměry, srážkoměrem, aneroidem a Wildovou korouhví. V roce 1952, kdy byla stanice na Churáňově zřízena, to byla jediná stanice I. řádu na celé Šumavě a jejím hlavním úkolem bylo podávat meteorologické zpravodajství prostřednictvím mezinárodně standardizovaných zpráv SYNOP. V té době byla tato stanice nacházející ve výšce 1 118 metrů vybavena meteorologickými budkami, teploměrnou sestavou, slunoměrem, anemografem, rtuťovým tlakoměrem, barografem a termografem. Postupem času bylo na churáňovské meteorologické stanici vybudováno významné centrum komplexní dokumentace atmosférických procesů a stala se také nepostradatelnou při hydrologické předpovědní službě (monitorování množství srážek při povodních nebo zásoby vody ve sněhové pokrývce). Mezi základní statistické parametry, které jsou dnes na meteorologické stanici na Churáňově pravidelně automaticky měřeny, patří teplota, vlhkost a tlak vzduchu, úhrn srážek, půdní teploty, vlhkosti půdy, nebo délka slunečního svitu či globální sluneční radiace, ale také rychlost a směr větru. Nezbytnost lidského pozorování je však nadále nutná v případě záznamu bouřek a blýskavic, mlh, sněhových poměrů nebo usazených srážek, jako např. rosy, zmrzlé rosy, jíní, jinovatky a námrazy. Dokumentovány jsou však například i množství, druh a výška oblačnosti. Zajímavostí je, že Churáňov je jednou ze čtyř profesionálních stanic Českého hydrometeorologického ústavu, na které se i po instalaci automatických měřidel provádí srovnávací měření vybraných meteorologických prvků v klimatologických termínech s pomocí klasických přístrojů. Tato meteorologická stanice, která je tradičně spojena s vysokou úrovní pozorování a měření, spolupracuje také na řadě vědeckých a také environmentálních projektů. V roce 1988 zde bylo zahájeno měření kvality ovzduší (koncentrací oxidu siřičitého a síranových iontů) a od roku 1994 se na stanici nachází kontejner automatického imisního monitoringu, který měří koncentrace oxidu siřičitého, oxidu dusíku a přízemního ozonu. Sledovány jsou zde také koncentrace polétavého prachu. Zdejší záznamy o kvalitě ovzduší jsou důležité také z toho důvodu, že se se churáňovská stanice nachází v CHKO Šumava nedaleko hranic NP Šumava a poskytuje významná data pro popis celkového stupně znečištění v České republice. V srpnu roku 1994 byl na Churáňově uveden do provozu systém pro měření fotonového dávkového ekvivalentu, tedy radioaktivity ovzduší, a stanice je jedním z bodů Sítě včasného zjištění Státního úřadu pro jadernou bezpečnost. Významná je také dlouhodobá spolupráce churáňovské meteorologické stanice s Astronomickým ústavem. Churáňov patřil k jedněm z prvních míst, na kterém byly umístěny celooblohové fotografické kamery k dokumentaci bolidů, tedy jasných meteorů (od roku 1964). Dnes je Churáňov součástí rozsáhlého fotografického pozorovacího programu – Evropské bolidové sítě.
Bednařík, J.: MS Churáňov – historie a současnost. In: 120 let meteorologických měření a pozorování na Lysé Hoře. Praha 2017, s. 74–77.
Bednařík, J.: MS Churáňov – stručná charakteristika. In: Šumava 2019 (meteorologická konference). Meteorologie, klimatologie a kvalita ovzduší ve středních a vyšších polohách Česka a střední Evropy. Praha 2019, s. 48–49.
Staněk, J. a kol.: 50 let meteorologické stanice Churáňov. Praha 2002.
Strnad, E.: Podnebí Šumavy. In: Anděra, M., Zavřel, P. a kol.:
Šumava, příroda–historie–život, s. 35–44.
