František Xaver Veselý byl jedním z nejvýznamnějších přírodovědců, kteří se angažovali na Kroměřížsku. Na piaristickém gymnáziu v Kroměříži vyučoval Veselý historii, přírodovědu a fyziku, ale mezi jeho hlavní zájmy patřila botanika a mineralogie. V těchto oborech také publikoval své vědecké práce. V roce 1855 vyšla Veselého stať Einiges über die Vegetationsverhältnisse aus der nächsten Umbegung der Stad Kremsier (Leccos o vegetačních poměrech z nejbližšího okolí města Kroměříže), ve které reflektoval své vlastní systematické pozorování 280 druhů rostlin rostoucích nedaleko Kroměříže, a to v době od probuzení vegetace ze zimního klidu až do začátku května. V tomto díle také navrhuje založení kroměřížské „botanické zahrádky“. Jeho druhou významnou prací je mineralogický spis z roku 1874 Beiträge zur Benützung des Löthrohres beim Untersuchen und Bestimmen der Mineralkörper (Příspěvky k použití dmuchavky při průzkumu a určování nerostů), ve kterém prezentoval své pokusy se 196 nerosty. Ty rozdělil do osmi skupin podle změn, které bylo možné vysledovat při použití dmuchavky (např. tání, kypění či změna barvy). Pozoruhodné byly také Veselého kreslířské a fotografické schopnosti. Ve výuce zaváděl moderní metody, jejichž cílem bylo v žácích probouzet lásku k přírodním vědám. Například v Rajnochovicích, kde se František Xaver Veselý 7. ledna 1819 narodil, působil v letech 1897–1907 jako katolický kněz jeho žák z piaristického gymnázia, taktéž botanik František Gogela. K Veselého žákům ale patřil také například biolog, zoolog a farmakolog August Emil Vogl, teoretický fyzik a filozof Ernst Mach nebo geolog a paleontolog Ferdinand Stolička. Mezi Veselého blízké přátele patřil také významný botanik a evangelický kněz působící na Rusavě, Daniel Sloboda. František Xaver Veselý zemřel 15. července 1904 v Kroměříži. Pamětní deska mu byla odhalena v jeho rodných Rajnochovicích 15. 9. 1968.