Pamětní deska Filipa Maximiliana Opize v Čáslavi

18.–19. století, 1883 

Pamětní deska Filipa Maximiliána Opize (1787–1858), významného botanika první poloviny 19. století, jej připomíná jako čáslavského rodáka. Opiz jako první v Evropě založil v roce 1819 tzv. Ústav pro výměnu přírodnin a vytvořil obsáhlou herbářovou sbírku rostlin. Stal se vůdčí osobností floristického výzkumu Čech s cílem vytvoření botanické nomenklatury.

 

Botanickou činnost vykonával Filip Maximilián Opiz (německy Phillip Maximilian Opiz) vedle svého povolání hospodářského úředníka. V oblasti botaniky byl samoukem a botanické přednášky navštěvoval až po přestěhování do Prahy na zdejší polytechnice a také v pražské Kanálské zahradě. Jeho činorodost v oblasti botaniky byla obrovská. Při výzkumu české květeny Opiz společně se svými spolupracovníky navazoval na práci bratří Preslů Flora Čechica (1819). V českých zemích byl průkopníkem studia nižších rostlin a ve svých pracích se ve velké míře soustředil na kryptogamologický výzkum (týkající se tajnosnubných, tedy výtrusných rostlin). Organizoval botanické exkurze do pražského okolí a také založil pražský herbář. S cílem organizovat sběratele přírodnin a umožnit jim jejich výměnu založil v roce 1819 tzv. Naturalientauschschanstalt (Ústav pro výměnu přírodnin), který se zpočátku soustředil na oblast botaniky a entomologie, později však převládlo botanické zaměření ústavu, a došlo tak ke zdomácnění názvu Pflanzentauschanstalt (Ústav pro výměnu rostlin). Rostliny, které byly získány výměnou, se staly základem Opizových herbářů, které nakonec čítaly 30–35 000 položek. Rostliny určené pro výměnu byly do roku 1830 nabízeny v časopise Naturalientausch (Výměna přírodnin) a Opiz zde publikoval také své komentáře k jednotlivým sběrům. Pozoruhodná byla také Opizova publikační aktivita. Uveřejnil kolem 500 článků ve významných botanických časopisech, např. v řezenském časopise Flora, dále v proslulém moravském časopise Ch. C. Andrého Hesperus, časopise L. Okena Isis či v pražském přírodovědeckém časopise Lotos.

Botanický materiál, který Filip Maximilián Opiz získával, se snažil také klasifikovat a od roku 1820 pracoval na botanické nomenklatuře. Byl však vydán pouze první sešit jeho díla a zbývající spis je uchován pouze v rukopise. Také Opizovo nejvýznamnější dílo Botanische Topographie Böheims (Botanická topografie Čech), které čítá více než 1 000 stran (dokončeno bylo v roce 1835), je k dispozici jen v rukopise. V této práci Opiz dokumentoval lokality a s nimi související taxony. Zajímavostí je, že se Opiz podrobně zabýval také směřováním floristického výzkumu a naznačoval metodiku možné systematizace botaniky. Doporučoval zřídit evropské botanické dokumentační centrum, které by se staralo o standardizaci sbírek, nomenklaturu či přípravu výzkumníků. Opiz byl členem řady významných evropských přírodovědných společností a jeho spjatost s botanickým výzkumem Čech byla natolik rozsáhlá a intenzivní, že se v souvislosti s první polovinou 19. století hovoří o „opizovské periodě“.

 

Pamětní deska byla na Opizově rodném domě v Čáslavi slavnostně odhalena z iniciativy archeologického spolku Včely Čáslavské dne 10. 6. 1883, a to za účasti zástupců všech čáslavských spolků, členů zastupitelstva i významných vědeckých osobností. Slavnostní řeč u této příležitosti pronesl universitní profesor, geolog Jan Krejčí.

 

Literatura a další odkazy

Janko, J.: Vědy o životě v českých zemích 1750–1950. Praha 1997.

Janko, J.; Štrbáňová, S.: Věda Purkyňovy doby. Praha 1988, s. 65–67.

Neznámý autor: Oslava památky českého patriota, slovutného botanika, F. M. Opize v Čáslavi. In: Čáslavské listy, 16. 6. 1883, s. 3.

Internetový zdroj:

Hoskovec, L.: Opiz, Filip Maximilán. URL: https://botany.cz/cs/opiz/ [22.2.2021].

LeO

Zobrazit na mapě