Josef Hanuš pocházel z Jilemnice, kde také navštěvoval základní školu. Když se rodina přestěhovala do Peřimova, studoval v Hradci Králové a nakonec se zapsal ke studiu na pražské Vysoké škole technické, kde se začal intenzivně zabývat analytickou chemií. Studoval, pracoval v laboratoři a stal se asistentem prof. Karle Preise. Získal stipendium ke studiu ve Vratislavi a posléze v Berlíně, kde ho učil významný chemik Robert Henriques. Začal se specializovat na studium tuků, pryskyřic a kaučuku. Téma tuků a potravinářské chemie se nakonec stalo jeho hlavním vědeckým zájmem a byl předním odborníkem ve studiu přírodních i syntetických tuků používaných v potravinářství. Vedle toho se věnoval i analytické chemii, studiu činidel a chemické preparaci. Jako profesor chemie se kromě vědy věnoval i rozvoji československých vysokých škol a výzkumných institucí. Byl děkanem a posléze rektorem Českého vysokého učení technického, působil na Vysoké škole chemicko-technologické, kde založil ústav analytické chemie, ústav toxikologie a ústav technologie potravin. Věnoval se publikování odborných i populárních článků, byl redaktorem a důležitou postavou rozvoje časopisu Chemické listy. Díky mnohosti jeho zahraničních zkušeností a dlouholetému působení ve vzdělávání budoucích chemiků byl také jmenován předsedou názvotvorné komise pro chemické názvosloví, která pod jeho vedením vytvořila českou chemickou nomenklaturu. Byl členem mnoha učených společností, počínaje Českou akademií pro vědy a umění, přes Českou společnost chemickou až po Československou akademii věd. Na jeho počest je každoročně udělována Hanušova medaile za zásluhy v oblasti chemie.
