Grüner byl vzdělaný muž, studoval v Praze na německé univerzitě, zabýval se chebským folklórem a sběratelstvím a s přírodovědcem a básníkem J. W. Goethem si porozuměl od prvního setkání. V následujících třech letech mu byl věrným průvodcem a souputníkem při přírodovědných, zvláště geognostických vycházkách po Chebsku. Jezdil za ním i do Mariánských Lázní, kde Goethe strávil své poslední pobyty v Čechách. Později, když básník už nebyl mocen navštívit Čechy, přijel za ním do Výmaru a jejich korespondenční styk pokračoval až do konce Goethova života. Goethe ho podnítil ke sbírání minerálů a věnoval mu sběratelskou krabici na vzorky. Grüner se do sběrů a směňování pustil s velkým zápalem a již po roce dosáhl takových výsledků, že ho Goethe navrhl na členství v jenské mineralogické společnosti. Později se stal i členem Společnosti Vlasteneckého muzea v Čechách (Později Národního muzea). Po smrti jeho sbírka připadla tepelskému klášteru.
Grüner rovněž získal fosilní zub mastodonta od majitele statků v nedaleké Dolnici, kde byl tento zub držen po několik generací jako rodinná vzácnost. Rozhodl se ho zaslat hraběti Šternberkovi jako dar do sbírek Vlasteneckého muzea a rovněž informoval o svém nálezu v dopise Goetha. Ten Grünera poprosil, aby odeslání vzácného daru odložil, dokud jej sám nepřezkoumá a nevyhotoví sádrové odlitky. Tato stolička je nejstarším zdokumentovaným nálezem miocenního chobotnatce v Evropě. Goethe radil Grünerovi okolí Dolnice probádat a informovat místní lomaře, aby všechny podobné nálezy odevzdávali k přezkoumání. Lokalita Dolnice a její okolí byla později probádána a stala se klíčovou nálezovou lokalitou třetihorní fauny.