Wenzel Gallin byl potomkem pobělohorských německých katolických přistěhovalců. Hospodářství v Koporeči na č. p. 10 převzal v roce 1746 od svého otce. V roce 1778 jej předal svému synovi a naplno se věnoval své zálibě, šlechtění hrušní. Semena pro budoucí odrůdu hrušky koprčky si údajně přivezl z Postoloprt. Koprčka není na první pohled nijak přitažlivá. Plody jsou malé, slupka hnědá a vrásčitá a sklízí se v době, kdy je hruška ještě tvrdá a nevalné chuti. Plody totiž dozrávají až po uskladnění. Změknou, zežloutnou a získají sladkou muškátovitou chuť. Výhodou koporečky byla právě možnost dlouhého skladování, což usnadňovalo její dopravu. Svého času byla vyvážená nejen do velkých tuzemských měst, ale i do Belgie, Německa či do severských zemí. Jak uvádí pomolog František Suchý v roce 1907: „Na trzích jest velmi hledána; velké německé trhy zásobují severní Čechy velkým množstvím této odrůdy a v období listopadovém žádná jiná hruška neovládá berlínský trh, jako tato. Vývoz a obchod do Německa provozuje se již dlouhá léta a přes veškeré úsilí některých pěstitelů a obchodníků zahraničních, obchod ten seslabiti, poptávka po této dobré obchodní hrušce rok od roku jest čilejší.“
Bohužel byla koprčka mimo své výborné exportní vlastnosti též náchylná k plísním, a proto od konce 19. století docházelo k jejímu nahrazování jinými, odolnějšími druhy.
V Koporeči ovšem byli na „svou“ hrušeň náležitě hrdí. Ještě na konci 19. století pietně uchovávali na zahradě domu č. p. 10 původní Gallinovu koprčku. V roce 1936 rovněž svému slavnému rodáku vybudovali na návsi, naproti kapličce Panny Marie, žulový pomník s bronzovou pamětní deskou. Ta byla během poválečných událostí v roce 1945 buď zničena, nebo odcizena. Rovněž i kaplička chátrala, až ji obec v roce 1999 prodala a dnes slouží jako garáž. V roce 2013 chtěla obec Líšnice, pod níž Koporeč spadá, navázat na tradici hrušek koprček lemujících silnice na venkově. Zakoupila 110 sazenic, ty však byly během přezimování z velké části rozkradeny.
Až v nedávné době se podařilo pomník znovu osadit bronzovou deskou, jejíž text má být překladem původního textu německého, obsahuje však jazykovou chybu: Wenzelovi (Václavu) Gallinovi, / 1722–1802 / – prvnímu pěstiteli koporečské hrušně, / která se odsud rozšířila do všech krajů. / S vděkem obce Koporeč.
