Jan Vincenc Diviš

6.4.1848 – 13.10.1923 

Jan Vincenc Diviš (1848–1923) patří mezi významné pardubické rodáky, kteří se proslavili i mimo svůj kraj. Diviš byl vzděláním chemik a dlouhá léta působil jako ředitel cukrovarů po celém c. a k. mocnářství. Do dějin tohoto oboru se zapsal jako jeden z nejvýznamnějších odborníků na sacharometrii a chemii sacharidů. 

 

Jan Vincenc Diviš (1848–1923) se narodil do významné rodiny Divišů, ze které vzešli například archeolog Václav Diviš a básník – vnuk Jana Vincence – Ivan Diviš. Ve svých rodných Pardubicích studoval reálnou školu, které dělala ředitele jiná slavná postava tehdejší doby – Jiljí Vratislav Jahn. Po absolutoriu se rozhodl pro studia přírodních věd v Praze na Vysoké škole technické, dnešním ČVUT. Na studiích se potkal s řadou významných osob dobové vědy – učitele mu dělali například fyzik Karel Zenger, Karel Slavoj Amerling, geologii ho učil Jan Krejčí a botaniku Ladislav J. Čelakovský. Z předmětů ho nejvíce zaujala chemie a začal se jí intenzivně zabývat. Ještě za studií se také seznámil s významným geologem a paleontologem Antonínem Fričem, kterému vypomáhal v tehdejším Zemském muzeu. Jako asistenta ho také zaměstnal geolog Joachim Barrande ve své laboratoři, se kterým se údajně seznámil náhodou, když ho požádal o půjčení novin a zapředli spolu rozhovor o vědě. Pro Barranda následně J. V. Diviš třídil nasbírané zkameněliny a psal odborné články dle jeho diktátu. Po ukončení vysoké školy roku 1870 částečně působil jako učitel chemie v Pardubicích, protože tehdy byl učitelů tohoto oboru nedostatek, a zároveň získal místo praktikanta v pardubickém cukrovaru, kde se mohl alespoň zčásti věnovat vědě. V cukrovarnictví svou vášeň pro chemii dovedl k praktickým důsledkům a hned v prvních letech svého působení vylepšil regeneraci kostního uhlí, tzv. spodia. Následovaly cukrovary v Černožicích, Jaroměři, Kralupech, ředitelské místo v Josefově a nakonec se roku 1879 stal ředitelem cukrovaru v Přelouči, kde zůstal až do své smrti. Sem také spadají jeho největší vynálezy a zde napsal své nejvýznamnější cukrovarnické a chemické práce. Zabýval se sacharometrií, krystalizací a vynálezy pro průmyslovou výrobu. Ve své době patřil mezi nejvýznamnější postavy chemie cukrů a napsal několik cukrovarnických učebnic. Vedle toho se také zajímal o literaturu a sám nadšeně psal o historii a archeologii a překládal romány Julesa Vernea. V Přelouči ho dodnes připomíná jeho honosná vila navržená architektem Rudolfem Kříženeckým. 

 

Literatura a další odkazy

DIVIŠ, J. V.: Vzpomínky cukrovarníka: 1866–1874. Praha 1923

 

VRBOVÁ, K.: Významní členové rodu Divišů Čisteckých ze Šerlinku a jejich působení ve východních Čechách. Diplomová práce. Univerzita Pardubice: Filozofická fakulta 2014

 

DIVIŠ, I.; HORÁK, J.: Teorie spolehlivosti: [texty z let 1960/1999]. Praha 2002

PH