Hranická propast leží nedaleko Hranic na Moravě přímo nad lázeňským městem Teplice nad Bečvou. Na 370 metrů vysokém vrchu Hůrka zeje přibližně 70 metrů hluboká propast. Na jejím dně je nevelké jezírko tvořené termální vodou nasycenou oxidem uhličitým. První záznamy o propasti pocházejí z roku 1580, kdy ji zmiňuje Tomáš Jordán z Klauznburku, a píše i o prvních neúspěšných snahách místních změřit její hloubku. Propast je úplně první krasový útvar zanesený do mapy u nás, objevuje se na Komenského mapě Moravy z roku 1627. Další známé pokusy o měření hloubky propasti spadají až do 20. století. V letech 1900–1902 se pokoušel měřit hloubku propasti s pomocí závaží spouštěného z loďky hranický učitel Josef V. Šindel. Ten naměřil hloubku jezírka 36 metrů. Další etapa měření nastává v 60. letech, kdy na scénu vstupují potápěči. Tým ve složení J. Pogoda, B. Kvapil a V. Šráček sestoupil do hloubky 42 metrů, pak postupně až do hloubky 90 metrů. V roce 1995 se poprvé měřila hloubka jezírka dálkově řízeným robotem, který dosáhl 205 metrů pod hladinu. Po roce 2000 se na scénu opět vrací potápěči s novým nejmodernějším vybavením. Česko-polský tým ve složení P. Říha, D. Čani a K. Starnawski dosahují při ponorech – trvajících kvůli dekompresi i 10 hodin – hloubek kolem 200 metrů, Starnawski dokonce až 265 metrů. Následně se obě metody výzkumu spojily. V roce 2016 potápěči spustili z hloubky 220 metrů fluorescenční šňůru. Polský konstruktér podvodních robotů B. Grynda sestrojil speciálního robota ovládaného přes optický kabel. Ten byl spuštěn dolů a fluorescenční šňůra usnadňovala navigaci. Když robot překonal hloubku 392 metrů, bylo jasné, že Hranická propast je nejhlubší zatopenou propastí na světě, a italskou propast Pozzo de Merro tak odsunula na druhé místo. Robot nakonec dosáhl hloubky 404 metrů, aniž by narazil na dno. Definitivní měření maximální hloubky propasti tak stále zůstává pro badatele výzvou.
