Založení Žofínského pralesa

1838 

Žofínský prales je prvním chráněným územím nejen na území Čech, Moravy a Slezska, ale také v celé střední Evropě. Jeho založení v roce 1838 majitelem novohradského panství hrabětem Jiřím Františkem Augustem Buquoyem (1781–1851) bylo významným pionýrským počinem. Pozoruhodná je však také skutečnost, že založení rezervace vycházelo z dobového naturfilosofického smýšlení, tj. představy světa jako živého organismu a snahy o snoubení vědy, filosofie a poezie.

 

Věkovitosti stromových velikánů a jejich neochvějné krásy si Jiří František August Buquoy povšiml při jedné ze svých procházek po revíru Lužnice. K jeho rozhodnutí vyjmout oblast dnešního Žofínského pralesa z hospodaření došlo dne 28. 8. 1838. Tehdejší plocha pralesa zahrnovala 300 jiter, tj. přibližně 180 ha. Jeho součástí byly nejen porosty smrkové a jedlové, ale také buky, javory či jilmy dosahující stáří od 150 do 300 i více let. Hrabě Buquoy, který se zabýval vedle přírodních věd, tj. fyziky, chemie a zejména matematiky, také oblastí techniky nebo národního hospodářství chtěl tímto svým počinem přinést požitek „pravým milovníkům přírody“ a vytvořit „památník“ přírody pro budoucí generace. Původní plocha pralesa však byla zanedlouho po jeho založení zmenšena, došlo k tomu pod vlivem Buquoyského lesníka Williama Rowlanda, který zdůrazňoval ušlý zisk spojený s rozhodnutím vyjmout tak velkou lesní plochu z hospodaření. Rowlandovi se po smrti J. F. A. Buquoye podařilo přesvědčit jeho syna Jiřího Jana a prales byl zmenšen na pouhá 3 jitra. V pozdějších dobách se plocha pralesa opět rozšířila a jeho dnešní výměra je kolem 100 ha. Žofínský prales, který je od roku 1992 národní přírodní rezervací, je dodnes lokalitou z ekologického hlediska nadmíru významnou, jde o cenné pralesní a přirozené lesní stanoviště s bohatým bylinným patrem, řadou pramenišť či rašelinných ploch, ale je to také cenná lokalita mykologická, entomologická či ornitologická.

 

Literatura a další odkazy

Andreska, J.: K dějinám národní přírodní rezervace Žofínský prales, Živa 5/2006, č. 5, s. 214–216. 

LeO

Zobrazit na mapě