Barrande byl spíše než přírodovědcem precizně pracujícím inženýrem. Mimo koněspřežky byl zaměstnán i další projektantskou činností při plánování nově vznikající železniční sítě. Celé jeho dílo svědčí o velkých organizačních schopnostech a nezměrné píli. Své dílo nadepsal mottem: „ To, co jsem viděl“. Z přesvědčení nevytvářel žádné hypotézy, ale s maximální přesností popisoval fakta, jejichž interpretaci považoval za úkol budoucích generací. Charles Darwin se již takto na Barrandovo dílo odvolává, zatímco Barrande o Darwinově díle ve svých studiích mlčí. Barrande se nevěnoval vývoji druhů ─ ty považoval za neměnné jednotky božího stvoření, ale pečlivě popsal individuální vývojové řady několika druhů trilobitů. Nejznámější je vývojová řada rodu Sao hirsuta (tzv. chlupáčka skryjského) z blízké lokality „Pod Hruškou“ ve Skryjích.
Sběratelství zkamenělin se ve Skryjích věnovalo mnoho profesionálů i amatérů, již v roce Barrandovy smrti zde začala vznikat na jeho počest veřejná expozice v místním hotelu, později přemísťovaná a v roce 1984 převzatá do rakovnického muzea. Od roku 1997 je tato sbírka zpřístupněna v budově bývalé školy.
Horný, R., Turek, V.: Joachim Barrande (1799–1893), Život, dílo a odkaz světové paleontologii. Národní muzeum, přírodovědecké muzeum, Praha 1999, 56 pp.
Marek, J., Šarič, R., Kácha, P.: Joachim Barrande, Říkali mu jemnostpán – People called him gentle man, Česká geologická služba, Praha 2013, 66 pp.
Kříž, J.: Joachim Barrande. Český geologický ústav, Praha 1999.
Svoboda, J., Prantl, F.: Barrandien. Geologie středočeského siluru a devonu v obrazech. ČSAV, Praha 1958, s. 33─54.
Chlupáč, I. (eds.): Paleozoikum Barrandienu. Český geologický ústav, Praha 1992.
Chlupáč, I., Budil, I.: Tajemné hlubiny času. Academia, Praha 2006.
Rádl, E.: Dějiny biologických teorií novověku I. Academia, Praha 2006, s. 295─320, 395─400.