Národní přírodní památka Klonk - mezinárodní stratigrafické rozhraní silur - devon

1972; 1977 

Na Klonku u Suchomast se nachází jedna z  nevýznamnějších geologických lokalit, kde lze nejlépe na světě pozorovat rozhraní mezi geologickým obdobím siluru a devonu. Tento tzv. stratotyp ustanovil mezinárodní kongres v Montrealu v roce 1972. V terénu je naznačena linka, kde se rozhraní fyzicky nachází, na příchozí cestě k lokalitě stojí mramorový památník připomínající tuto významnou událost, bohužel nyní za plotem soukromého vlastníka a s nejistou budoucností.

 

Během 19. století se ustavovala postupně časová představa o stáří Země a po sobě jdoucích geologických obdobích. Před objevem radioizotopové metody měření absolutního geologického času se přistupovalo ke stáří horninových vrstev relativně – tedy porovnávala se jejich vzájemná pozice a později přítomnost zkamenělin. Pro ustanovení geologických období tedy nebylo třeba znát skutečné stáří Země, jednalo se o to, rozlišit v mnohdy neúplném geologickém záznamu po sobě jdoucí fauny, identifikovat typické procesy, a ty pak bylo možné vzájemně porovnávat i se vzdálenými lokalitami na Zeměkouli. Debata okolo ustavení rozhraní jednotlivých období rozviřovala evropskou geologickou i společenskou scénu po celou druhou polovinu 19. století. Zde na zarostlých skalách Klonku můžeme vidět, že od vášnivých sporů a učených hádání došla věda nakonec konsenzu a nalezla exaktní řešení problému.

Jednou z hlavních postav stratigrafie – tedy vědy o posloupnosti geologických vrstev byl Roderick I. Murchison (1792–1871), který ustanovil období siluru, a podle jehož vzoru pak i Joachim Barrande u nás objevil a nazval silurský útvar. Existenci jiných období ale nikdy nepřijal. S postupujícím terénním výzkumem převážně v Británii se ukázalo, že nad silurskými vrstvami je vrstva, která, kromě mořské fauny obsahuje již i rostlinné fosilie. Následné období bylo nazváno po vleklých sporech devonem. 

Debata okolo hledání skutečného fyzického rozhraní siluru a devonu se aktualizovala v 50. letech 20. století právě díky novým fosilním nálezům z Barrandienu. Za účelem nalezení rozhraní mezi obdobími byla vytvořena mezinárodní stratigrafická komise, což byl ojedinělý příklad spolupráce Východu a Západu v této nelehké době. Za českou stranu se zasloužil především profesor Ivo Chlupáč, který na výzkumu a následném stanovení hranice v terénu měl zásadní podíl. Snaha o nalezení ideálního stratotypu vyvrcholila stanovením mezinárodního stratigrafického rozhraní mezi silurem a devonem v roce 1972 na Klonku u Suchomast. To, že je sled hornin zachován bez porušení právě v Barrandienu, je díky tomu, že do středních Čech nepronikly příliš pohyby kaledonského vrásnění, které začíná na konci období siluru, a vrstevní sled je zde tedy nepřerušen a dobře patrný, je možné si na něj doslova v terénu sáhnout.

Památník na příjezdové cestě s výhledem na skalní stěnu, kde se stratotyp nachází, symbolicky připomíná přibližující se vrstvy siluru a devonu. Zhotovil jej ak. soch. Jiří Novotný a byl slavnostně odhalen v roce 1977 při setkání mezinárodní komise pro stratigrafii devonu.

 

Literatura a další odkazy

Budil, P.: Ivo Chlupáč – jak jsem ho znal, Živa 2/219, str. 38–49.

Cílek, V., Sůvová, Z., Turek, J. a kol.: Krajem Joachima Barranda. Dokořán, Praha. 2020.

Geologické lokality: Klonk, Česká geologická služba. URL: http://lokality.geology.cz/158 [15. 11. 2022].

Chlupáč, I., Budil, I.: Tajemné hlubiny času, Academia, Praha, 2006.

Zvukový záznam knihy: URL: https://www.youtube.com/watch?v=UI1w1uXRudw [15. 11. 2022].

Chlupáč, I. eds. Geologické minulost České republiky, Academia, Praha 2002.

Turek, V.: „Kronika Země“ očima Iva Chlupáče, Živa 2/219, str. 33–38.

MZ

Zobrazit na mapě