Otec žateckého chmele se narodil roku 1899 v Domoušicích u Loun. Po maturitě na reálce v Lounech v roce 1917 studoval nejprve na Zemědělské akademii v Táboře a posléze na Vysoké škole zemědělského inženýrství v Praze. Svou kariéru začal jako pomocná síla v Biologickém ústavu Státních výzkumných ústavů zemědělských v Praze, kde se později stal komisařem.
Roku 1925 byla zřízena Zemědělská výzkumná stanice v Deštnici u Žatce a Osvald je jako odborník na šlechtění rostlin hned v následujícím roce pověřen řízením zdejších šlechtitelských prací. Od roku 1932 pak řídí celou stanici, která se úzce profiluje na výzkum a šlechtění chmele a později (v roce 1936) je přejmenována na Výzkumnou stanici chmelařskou.
Žatecký chmel byl už tehdy jedním z nejžádanějších na světě, ale trpěl mnoha neduhy. Šlechtitelská aktivita a genetický výzkum chmele v Deštnici byly vedeny snahou o vypěstování kvalitního a odolného materiálu na menší ploše s dosažením vysokých výnosů. Osvald postupně vybral celkem 70 původních rostlin z různých pěstitelských poloh Žatecka a začal výzkum, na jehož konci zůstaly nejodolnější, nejkvalitnější a nejvýkonnější rostliny. V roce 1935 bylo vybráno a ponecháno pro další sledování 17 klonů, z nichž tři, tzv. Osvaldovy klony (č. 31, 72 a 114), byly dány do množení. Pro svou nedostižnou vůni a další důležité vlastnosti se tyto klony staly základem pro šlechtění našich i zahraničních jemně aromatických odrůd. Osvaldovými klony byla stabilizována vysoká kvalita českého chmele, který je považován za nejlepší aromatický chmel na světě. V období světové hospodářské krize zachránily klony budoucnost žateckého chmele, neboť zahraniční pivovary se dlouhodobě snažily najít za drahý český chmel levnější náhradu. Osvald však učinil červeňák prakticky nenahraditelným, pokud pivovar nechtěl slevit z kvality svého piva. Zasloužil se tak nejen o rozvoj českého chmelařství, ale i o rozvoj světového pivovarnického průmyslu. Dnes rostou potomci Osvaldových klonů na 80 % všech českých chmelnic a Česká republika je 4. největším producentem chmele, který vyváží do 50 zemí světa.
V roce 1939 byla v důsledku politických změn přesunuta výzkumná stanice z Deštnice v Sudetech do Rakovníka ve vnitrozemí. Za dramatických okolností se Osvaldovi podařilo převést jak klony chmele, tak i další biologický materiál. Po skončení války byla v roce 1947 stanice přestěhována do Žatce, kde sídlí dodnes coby Chmelařský institut.
Karel Osvald je autorem mnohých studií, článků i publikací. Mezi ty významné patří např. „Analytická studie žateckého chmele“, v níž představil základy později vypracovaného bonitačního systému. Významné jsou i jeho studie o ochraně a výživě chmele či studie o vlhkosti sušeného a upraveného chmele. Svou vědeckou kariéru završil v roce 1946, kdy se na Vysoké škole zemědělské a lesního inženýrství v Praze habilitoval prací „Studie genetiky chmele“.
Karel Osvald zemřel náhle, 16. dubna 1948, v pouhých 49 letech. Pochován je v rodinné hrobce v Domoušicích.

Spjatá místa: Pamětní deska Karla Osvalda v Deštnici
Chmelařský institut; Výzkumná stanice chmelařská v Deštnici

Klíčová slova: genetika; chmel; šlechtění; pivo; export; poloraný červeňák; Žatec; Deštnice