Hora Bořeň má význačné postavení v krajině severozápadních Čech, kde její silueta nepřehlédnutelně ční nad lázeňským městem Bílina. Význačné postavení má však Bořeň i v historii geologických věd. Stoupali na ni velikáni jako J. W. Goethe, Alexander von Humboldt, aby zde hledali odpovědi na otázky o původu hornin. Z vrcholu Bořeně přehlédneme celou oblast, která byla klíčová pro rozvoj našeho poznání o Zemi.

J. W. Goethe, Z Teplic, květen 1813

Geologicky pestré a krajinářsky atraktivní severozápadní Čechy se staly rájem romantiků, lázeňských hostů, ale i místem, kde se rodilo geologické poznání. Ještě na počátku 19. století nebyla jasná představa o vzniku hornin. Geologie byla popisná a málo se zabývala procesy. Existovaly dva myšlenkové proudy, známé jako neptunismus a plutonismus (dle boha moře Neptuna a boha podsvětí Pluta). Zastánci neptunismu považovali usazování na dně moře a krystalizaci z těchto usazenin za příčinu vzniku hornin, vulkanické horniny jako čedič a znělec považovali za důsledek podzemních požárů uhelných slojí. Plutonisté naopak viděli příčinu ve vulkanismu a původ hornin spatřovali v hlubinách zemského nitra, V Bílině byla tradice lázeňských lékařů, kteří se zajímali nejen o léčivé prameny, ale i o jejich vznik, složení a ochranu. Na přelomu 18. a 19. století zde působil lázeňský lékař a přírodozpytec Franz Ambros Reuss. Byl žákem freiberského profesora Gotloba Wernera, který byl zakladatelem neptunistické nauky. V severozápadních Čechách strávil mezi lety 1805–1823 mnoho měsíců básník a přírodovědec Johann Wolfgang Goethe. Střídavě se klonil na obě strany a na Bořeň se vydal několikrát v Reussově doprovodu (společníkem jim byl i ústecký lékař J. A. Stolz), aby zde přemítal o možnosti vulkanického původu znělce, který horu tvoří. Podobně sem vystoupal (spolu s Reussem) cestovatel a vědec Alexander von Humboldt. Ten byl zprvu pravověrným Wernerovým žákem, ale nakonec se přiklonil k vulkanismu. Kromě Bořeně se stala klíčovým místem pro debatu mezi neptunisty a plutonisty Komorní hůrka u Chebu. Neptunismus byl hluboce zakořeněn, přetrvával v české učené společnosti skrze Reusse st. a později F. X. M. Zippeho, i J. Krejčí byl zprvu neptunistou, rodící se nová věda však dala za pravdu plutonistům.

Spjatá místa: Památník Reussů v lázních Bílina
Komorní hůrka u Chebu
August Emanuel Reuss
Franz Ambros Reuss
Pamětní deska Johanna W. Goetha v Bílině - Kyselce
Johan Anton Stolz

Klíčová slova: dějiny přírodních věd; geologie; neptunismus; plutonismus; Goethe v Čechách; vulkanismus;

Goethova skica vrchu Bořeň, 1811 Zatímco neptunismus zavál čas, Bořeň zůstala i po dvou stoletích stejná, jako ji popsal Goethe. I když úplně stejná vlastně ne: Na Goethově náčrtu má znělcová hora původní světlou barvu. Dnešní tmavá barva je způsobená průmyslovými exhalacemi. (Na nedalekém Želenickém vrchu je vidět na čerstvě obnažené hornině v lomu, jakou barvu měla původně i Bořeň.) (Autor: J. W. Goethe, 1811)