Julius Payer, geograf a polárník, se zúčastnil dvou polárních výprav v letech 1869─1870 a 1872─1874. Coby rakouskouherský armádní důstojník vytvořil podrobnou mapu italských Alp. Věnoval se též malířství, hlavně motivům polárních krajin. O svých dobrodružstvích napsal knihu „V ledovém zajetí“, která existuje i v českém překladu.

Julius Payer byl rodák z teplického Šanova, jehož osobnost zde byla v posledních letech znovuobjevena. Díky svému neobyčejnému osudu je skutečnou místní „superstar“ (jak se o něm psalo v regionálním tisku). Téměř každý v Čechách zná osobnost Járy Cimrmana a jeho „Dobytí severního pólu“, málokdo však už ví, že události rakousko-uherské polární výpravy (1872─1874), jíž se Payer zúčastnil, byly v lecčems stejně neuvěřitelné. Například když výprava driftovala spolu s lodí uvězněnou přes rok a půl v ledové kře stovky kilometrů polárním mořem k neznámým břehům, které byly pojmenovány Země Františka Josefa.

Motivací pro polární výpravy v 19. století bylo kromě badatelských a objevitelských cílů prozkoumání severní cesty do Asie, která by výrazně zkrátila dosavadní obchodní trasy. Julius Payer jako armádní důstojník se během působení v oblasti italských Alp, kde postupně zdolal desítky vrcholů, věnoval práci na podrobné mapě Alp, která ho proslavila natolik, že mu byla nabídnuta účast na druhé německé polární výpravě (1869─1870), která měla prověřit možnost severovýchodní cesty. (Jedním z účastníků byl i další teplický rodák – geolog Gustav Laube.) Tato výprava ale neskončila úspěchem: Přišla o jednu ze dvou lodí a nepotvrdila ani kýženou existenci volné vodní cesty k severnímu pólu. Snahy o prozkoumání severovýchodní cesty ale neutichly a v roce 1870 byl na popud hraběte Wilczeka vytvořen výbor pro rakousko-uherskou polární výpravu, jejímž námořním velitelem byl Carl Weyprecht a velitelem pozemního výzkumu Julius Payer. Wilczek sám jako majitel moravsko-slezských dolů věnoval značnou sumu na realizaci expedice, ostatní náklady byly hrazeny ze sbírek a darů. Výprava tedy byla soukromá, vláda ji nezaštítila, a tak objevená Země Františka Josefa nebyla později uznána jako území monarchie, ale po 1. světové válce připadla Rusku.

Neuvěřitelné události této výpravy popsal Payer po návratu v knize „ V ledovém zajetí“. Knihu sepsal i proto, že někteří členové armády zpochybňovali výsledky expedice. Payer z tohoto důvodu z armády vystoupil a začal se věnovat malbě. Již během výpravy pořizoval mnoho skic, které tvořil často až ve čtyřicetistupňovém mrazu a vichřici jen v tenkých rukavicích. Po návratu z expedice se věnoval převážně malířské tvorbě. Jeho obrazy byly ve své době ceněny jako realistická ztvárnění arktických dobrodružství. V době nastupujícího impresionismu a moderního umění však postupně zapadaly. Payer se dokonce pokusil uspořádat jakýsi polárnický plenér – výpravu, jejímž cílem by bylo umělecké ztvárnění arktických krás, ale na tento projekt nesehnal peníze. Po návratu z expedice se oženil a měl dvě děti, ale manželství skončilo rozvodem. Payer též přišel při operaci ječného zrna o oko, což mu jistě ztížilo tvorbu. Postupně se stáhl do ústraní a dožil ze skromného důchodu.

Payerova kniha byla přeložena i do češtiny a byla doplněna překladatelem o rozsáhlý úvod o historii polárních objevů. I po více než stu letech je jazykově zcela přístupná a čtenář se díky ní přenese do heroické doby, která skončila s nástupem moderní techniky.

Spjatá místa: Pomník Julia Payera v Teplicích
Gustav Carl Laube
Pamětní deska Gustava C. Laubeho

Klíčová slova: kartografie; polární výpravy; objev Země Františka Josefa