Vojen Ložek je legendární postavou české přírodovědy a zakladatel české kvartérní geologie. Je označován jako „poslední polyhistor“, neboť svými znalostmi zasahoval do mnoha oborů od geologie, pedologie, botaniky až po archeologii. Jeho syntetický přístup vystavěný na rozsáhlých faktických znalostech otevřel celý nový přístup k historii vývoje současné krajiny a jejích proměn ve čtvrtohorách. Svoje znalosti promítl i do aktivní ochrany přírody.

Vojen Ložek se narodil do umělecké rodiny, ale už v dětství se vydal na cestu přírodních bádání. Podobně jako další studenti a nadšenci začínal v okruhu Jaroslava Petrboka. Během období, kdy byly za protektorátu zavřeny vysoké školy, využil tento čas k návštěvám Národního muzea, kde se tehdy soustředili pracovníci přírodovědných oborů, a během války v improvizované formě pokračovali v přednáškách. Zajímavostí je, že studia byla posluchačům těchto přednášek po opětném otevření škol uznána, a bylo jim umožněno absolvovat regulérní studium zrychleně. Po válce Ložek studoval souběžně zoologii, antropologii a geologii. Při terénním výzkumu rozpoznal zásadní význam malakozoologie, tj. studia společenstev suchozemských měkkýšů, ke kterému ho přivedl Jaroslav Petrbok. Ložek tuto disciplínu systematicky rozvíjel a učinil z ní klíčovou událost k poznání vývoje krajiny. S o něco mladším kolegou Jiřím Kuklou tento přístup později prohloubili a vytvořili i současné metodické postupy kvartérního výzkumu, který dodnes probíhá.

Dalším určujícím momentem Ložkovy životní dráhy bylo zdánlivě neatraktivní zadání – vypracovat pro území Československa podrobnou strategickou mapu půdních substrátů a přirozených hnojiv. Díky tomu v letech 1956–1963 doslova prosel pod rukama hlínu ze všech koutů tehdejšího Československa. Při vlastním pedologickém výzkumu se souběžně dostalo i na jeho „šneky“– tedy měkkýše – jeho nejvlastnější téma.

Přínos této práce shrnuje ve vzpomínce na Ložka Ivan Horáček: „zmapoval mikrobiogeografickou proměnlivost společenstev měkkýšů a rostlin, fosilních i recentních, v měřítku, o kterém se dodnes v Evropě nikomu nesní“. Tato jeho práce se stala „základním impulsem pro komplexní přehodnocení stratigrafie mladších čtvrtohor“.

Jeho zásadní díla, která ovlivnila celý počínající výzkum kvartéru, byla česká publikace Příroda ve čtvrtohorách (1973) a do světové vědy se zapsal monografií „Quarter Mollusken der Tschechoslowakei“ z roku 1964, za níž mu byl v roce 1968 udělen titul „Honory Member of Philosophical Society of Cambridge“. Od roku 1965 přednášel na Přírodovědecké fakultě Karlovy univerzity svůj kurz „Příroda ve čtvrtohorách“ až do svého odchodu v roce 2020, což z něj učinilo zřejmě nejdéle přednášejícího pedagoga vůbec. Nedílnou součástí kurzu byla i terénní exkurze. Právě Ložkova dokonalá znalost přírody, kdy ve svém pojetí propojoval neživé složky spolu s živými, člověka nevyjímaje, kde každý kámen, rostlina, společenstvo či jednotlivec byli klíčem k poznávání historie, dávali jeho přístupu takovou hloubku a přitažlivost. Podobně jako Charles Darwin zavedl historický pohled do vývoje přírody, Ložek podobně zaváděl historický pohled na celém měřítku krajiny. Vždy ale svoje závěry opíral o pozorované skutečnosti, o data. Ve vzpomínkách jeho kolegů je zmiňována jeho fenomenální paměť a pozorovací talent, nebývalé encyklopedické znalosti, jazykové znalosti, preciznost a mimořádná schopnost syntézy velkého množství poznatků do konzistentního celku. Zároveň je vzpomínáno na jeho celoživotní optimismus, nekonfliktnost a respekt vůči kolegům.

Jeho žákem a později kolegou byl Jiří Kovanda (1931–2020), který sestavil i jeho bibliografii, která čítá přes 1 500 odborných publikací. S Jiřím Kovandou strávil Ložek mnoho let v terénu a jejich osudy byly spjaty natolik, že dokonce odešli v srpnu 2020 jen tři dny po sobě, a i rozloučení měli společné.

Ve zpracování malakologického materiálu nashromážděného Vojenem Ložkem (a též Jiřím Kovandou) pokračuje v současnosti na katedře zoologie jeho žákyně Lucie Juřičková, čeští malakozoologové mají i svou informační platformu – elektronický časopis Malacologica Bohemoslovaca. Tento vskutku solidně založený obor tedy odchodem jeho zakladatelů naštěstí nekončí.

Spjatá místa: Pamětní deska Jaroslava Petrboka v lomu Na Kobyle
Koněpruské jeskyněJiří Kovanda

Klíčová slova: ; kvartérní geologie; malakozoologie; proměny krajiny; paleoklimatologie; příroda ve čtvrtohorách; Český kras; Jaroslav Petrbok; Jiří Kovanda; Jiří Kukla