Eduard Štorch je znám hlavně jako autor románů z období pravěku. Méně známé jsou jeho reformátorské aktivity v oblasti vyučování a to, že motivace pro jeho literární dílo byla primárně pedagogická. Na Libeňském ostrově v letech 1926–1934 provozoval experimentální přírodní školu nazvanou Dětská farma, která byla zároveň vrcholem jeho snah v tzv. eubiotickém hnutí. Dětskou farmu zde připomíná informační tabule, jež vznikla v rámci projektu výstavy o Rohanském ostrově v roce 2021.

Štorchovým snem bylo vytvořit místo pro vyučování venku mimo školní budovy, kde by se děti mohly svobodně rozvíjet v přirozeném prostředí. To se mu podařilo realizovat na pozemcích v severní špici Libeňského ostrova, kde vybudoval se svými žáky venkovní učebnu, „Dětskou farmu“. Jeho krédem byla přirozenost: Přirozené prostředí, které podněcuje přirozenou zvídavost, plynutí učiva, které se nabízí jen pobytem v přírodě samé, jež před žáky i učitele neustále klade nové a nové podněty. Své snahy zdokumentoval v díle Dětská farma (1929), které je cenným dokladem i dalších reformních pedagogických projektů, které by jinak zůstaly zapomenuty. Je zároveň i manifestem hnutí tzv. eubiotiky. Eubiotiku (česky též dobrožilství) propagoval prof. MUDr. Stanislav Růžička (1872–1946) jako účinný vědecký způsob boje proti tuberkulóze a vybudování zdravé společnosti. Štorch byl jejím zastáncem v praxi. Bohužel chod své dětské farmy financoval prakticky sám (s výjimkou darů prezidenta Masaryka) a projektu obětoval veškerý svůj čas, v němž nerozlišoval mezi rodinou a školou. V roce 1934 mu město neprodloužilo smlouvu a projekt se mu již, také kvůli zdravotnímu stavu, nepodařilo zopakovat na jiném místě. Během osmi let fungování však Štorch prokázal, že myšlenky eubiotického hnutí nejsou pouze utopické.

Štorchovo popularizační dílo bylo přehodnocováno z hlediska poznatků soudobé vědy a často bylo shledáno naivním. Ještě před vznikem Československa byl Štorch očerňován, že „z dějepisu dělá rodokaps“. Přesto jeho pedagogické a literární dílo, doplněné navíc ilustracemi Zdeňka Buriana, přispělo k probuzení zájmu široké veřejnosti o historii člověka a přírody. Byl praktikem, nikoliv akademikem, jeho postoj k přírodě lze dobře vyjádřit citátem z jeho knihy Dětská farma:

Spjatá místa: Hrob Eduarda Štorcha v Lobči
Muzeum Eduarda Štorcha v Lobči
Busta a muzeum Eduarda Štorcha v Ostroměři
Pamětní kámen Eduarda Štorcha u Pustého vrchu na Lobči

Klíčová slova: antropologie; dějiny přírodních věd; popularizace vědy; reformní pedagogika; eubiotické hnutí

. Eduard Štorch rozdělávající oheň pomocí luku. K památnému prvnímu rozdělání ohně tímto způsobem mělo dojít ve Štorchově knize Lovci mamutů právě na nedaleké Bílé skále. Jedná se o klíčovou scénu Štorchova literárního díla. Oheň zde není vynálezem nějakého ctihodného pravěkého muže, ale produktem dětské hry ─ chlapců Kopčema a Veverčáka. (Autor: Foto poskytl Karel Sklenář)

Štorchovi žáci s nálezy kostí srstnatého nosorožce. Román Lovci mamutů vychází z konkrétních archeologických výzkumů popsaných v literatuře, ale i z vlastních výzkumů, které Štorch učinil (nejen) v okolí Libně se svými žáky, a zabudoval je pak do příběhů. Mimochodem kostru mamuta, který byl objeven v nedaleké ulici Na Korábě, se Štorchovi nepodařilo vyzvednout, byla pohřbena při budování vozovky a dodnes je zde skrytá. (Autor: Štorch, E.: Dětská farma. Eubiotická reforma školy. Pedagogická práce III, 1929. )

Stavba dočasného „Štorchova pavilonu“, který stavěli dobrovolníci v rámci výstavy o Rohanském ostrově, organizované Institutem pro rozvoj hl. města Prahy (2021). Pavilon sloužil jako posezení a venkovní učebna pro školy, připomínající na starých fotografiích činnost původní Dětské farmy. (Autor: Foto poskytl Milan Žaloudek)

Místo někdejší přírodní školy Eduarda Štorcha na Libeňském ostrově v Praze