Spisovatel, pedagog a přední popularizátor vědy Eduard Štorch trávil svůj volný čas a později penzi v Lobči, kde obýval s manželkou rodinný domek. Nedaleko od něj se nachází vyvýšenina označovaná Štorchem jako Pustý vrch, v jehož okolí nalezl mnoho pravěkých artefaktů a rovněž sem situoval svůj poslední román Minehava. U odbočky ze silnice je umístěn pamětní kámen upozorňující na tuto lokalitu.

Lobeč leží v krajině pískovcových skal CHKO Kokořínsko, bohaté na převisy, jeskyně, tajemná zákoutí, ale i archeologické nálezy z doby pravěku. Z Lobče a okolí pocházela rodina Štorchovy manželky Boženy, která mu byla velkou oporou při jeho pedagogické práci a též s ním sdílela táboření v přírodě, při kterém se Štorch snažil rekonstruovat technologické postupy našich předků, aby je pak mohl vylíčit ve svých románech. Právě na Pustém vrchu, jak Štorch jejich tábořiště označoval, byla jejich pokusná „archeologická dílna“. Nedaleko se dodnes nachází jejich původní domek. Eduard Štorch sem umístil hlavní dějiště svého posledního románu Minehava Pod dobrodružným příběhem pro mládež lze vyčíst mnoho reálií, ať Štorchem rekonstruovaných, nebo archeologicky doložených. Zajímavá je zmínka o posvátném kamenu – Velbábě, obsahující fosilie křídových mušliček, který je dnes umístěn na zahradě Štorchova domku.

Z okolí Pustého vrchu sesbíral Štorch při povrchových sběrech tisíce pazourkových artefaktů (v roce 1944 jich bylo doloženo 5 400!). Spolupracoval s Karlem Absolonem, který část těchto sběrů nechal odborně překreslit. Společně doufali ve vydání publikace, která by dosud opomíjenou oblast Mšenska proslavila. Na sběrech se podílela i místní mládež, pro kterou pořádal Štorch soutěže ve sběru pazourků o hodnotné ceny. Archeologického oddělení Národního muzea však tehdy povrchové sběry označilo za amatérské a vědecky nehodnotné a publikaci zamítlo. Štorch toto nedokončené dílo považoval za vrchol své práce, a zároveň hold oblasti Mšenska, tyto své sbírky pak věnoval v roce 1953 do muzea v Liberci. Z jeho dlouhodobé vědecké práce na Lobči vzešel nakonec pouze román Minehava, který je dodnes připomínán na pamětním kameni, který byl osazen díky iniciativě místních pravděpodobně v 70. letech 20. století. Štorchova tradice je však dodnes živá a v Lobči se konají pravidelně „pazourkobraní“, kdy se za přítomnosti archeologa místní vydávají na pole hledat pozůstatky činnosti paleolitických kultur.

Spjatá místa: Hrob Eduarda Štorcha v Lobči
Muzeum Eduarda Štorcha v Lobči
Busta a muzeum Eduarda Štorcha v Ostroměři
Místo někdejší přírodní školy Eduarda Štorcha na Libeňském ostrově v Praze
Karel Absolon

Klíčová slova: ; pravěk; experimentální archeologie; reformní pedagogika; eubiotika; popularizace vědy

. Štorchův domek dodnes stojí. Pozemek na něj získal spisovatel darem od velkostatkáře pana Šimonka. Po válce byl Šimonkovům vyvlastněn majetek a byli vykázáni do stěží obyvatelných prostor mimo své původní sídlo. Eduard Štorch jim tehdy nabídl sdílení svého domku, aby nemuseli Lobeč opustit. Manželé Štorchovi byli bezdětní a domek po jejich smrti obývali Šimonkovi nadále až do současnosti. Díky nim se udržel v obci i Štorchův odkaz, který je místně rozvíjen v rámci aktivit lobečského muzea. (Autor: Foto poskytl Tomáš Pavlík, Muzeum Eduarda Štorcha)

Eduard Štorch na zahradě lobečského domku, kam si nechal přemístit z nedalekého „Pustého vrchu“ posvátný kámen Velbába, který zakomponoval do svého posledního románu Minehava. (Autor: Foto poskytl Tomáš Pavlík, Muzeum Eduarda Štorcha)

"Pazourkobraní 2022" na polích známých jako archeologická lokalita Pustý vrch. Poslední sběr organizovaný E. Štorchem zde proběhl v roce 1952, tradice se s určitými přestávkami udržuje dodnes, nálezy jsou zhodnoceny archeologem a předány Regionálnímu muzeu Mělník. (Autor: Foto poskytl Jaromír Linda)

Pamětní kámen Eduarda Štorcha u Pustého vrchu na Lobči