Karlovarské Vřídlo

Hlavní vývěr termálních vod karlovarského Vřídla nacházející se na Vřídelní kolonádě je nejen symbolem Karlových Var, ale pro evropskou vědu byl i symbolickým „pramenem poznání“ věd rodících se na přelomu 18. a 19. století.  Vřídlo je věčnou badatelskou otázkou, vědecky zkoumanou od konce 18. století. I dnes zůstávají některé otázky geneze místních minerálních vod nezodpovězeny.

Návštěva hlavního vývěru Vřídla je ojedinělým zážitkem. Pod tlakem CO2, který pochází ze zemského nitra, tryská do výše 12 m. (Dokázal by dosáhnout přes 20 m, je však z technických důvodů uměle usměrňován.) Ostatní karlovarské prameny jsou „odnožemi“ z hlavního výstupního kmene termální vody a liší se teplotou a obsahem rozpuštěného CO2. Vřídlo opěvuje již renesanční učenec Bohuslav Hasištejnský z Lobkovic. Básník a přírodovědec J. W. Goethe, častý návštěvník a obdivovatel přírodních krás Karlovarska, o něm v roce 1808 napsal:

(z němčiny přeložila Michaela Jacobsenová)

Hnací silou vývěru je přetlak nově infiltrovaných vod a v posledních fázích výstupu též oxid uhličitý, kterým se voda sytí z magmatických krbů. Existenci CO2  v minerální vodě objevil karlovarský lékař David Becher (1725–1792), nazval ho „fixe – luft“ a přisuzoval mu hlavní léčebný účinek. Proto doporučoval hostům pít vodu přímo u pramene, kde je jeho působení nejvyšší. O novodobé zkoumání pramenů a jejich geneze se zasloužil především zakladatel české hydrogeologie – profesor Ota Hynie (1899–1968) a později hydrogeolog Břetislav Vylita (1932–2014), který zasvětil Vřídlu celý svůj profesní život.

Vřídlo je nejen pramenem léčivým, ale metaforicky i pramenem poznání pochodů v nitru Země. Goethe nikdy nepřestal polemizovat o jeho vzniku, snažil se fenomén osvětlit na základě poznání geologického podloží, a proto zkoumal bedlivě horninové okolí a sbíral neúnavně minerály. I tak pro něj  „vřídelní div“ zůstával věčně neukončenou otázkou:

(Z Goethovy karlovarské básně na císaře Františka I., 1812, překlad z němčiny Michaela Jacobsenová)

Vřídlo si v minulosti i v současnosti hledá další cesty k povrchu. I v korytě říčky Teplé lze najít divoké vývěry. (Největší průval se odehrál nejspíše v roce 1809. Stav po katastrofě zachytil ve svých denících i Goethe.)

Hydrogeologický systém místních podzemních vod je intenzivně zkoumán do dnešních dnů a přináší nová překvapení a otázky, Karlovy Vary zůstávají skutečným „horkým místem“ v dějinách vědy, „Básnické otázky“ Bohuslava Hasištejnského či J. W. Goetha po původu Vřídla jsou tedy stále aktuální.

 

Burachovič, S.: Karlovy Vary – Lázeňská metropole západních Čech. Praha, 2018. 205 s.

Urzidil, J.: Goethe v Čechách. Příbram 2009, 501 s. 

Vylita, B.:  S geologem po Karlových Varech. 1. vyd. Praha: Ústřední ústav geologický, 1990. 176 s.

Vylita, T. - osobní sdělení (2022).

 

Goethova skica situace po průvalu Vřídla, kde básník reflektuje skutečnost, že Vřídlo usměrněné pro lidské potřeby se samo osvobodilo: „Vřídlo prudce vyvěrá do dřevěné jímky a stéká do žlábků, takže se kalíšky nastavují zespod. Je to ohromná podívaná vidět tu strašlivou vroucí sílu, jíž předtím šosácky vnutili roli trpaslíka…“ (Z dopisu 27. 5. 1810 – tedy zhruba půl roku po katastrofě) (Autor: Urzidil, J.: Goethe v Čechách. Příbram 2009.)

Současná podoba Vřídelní kolonády pochází z roku 1975. Při návštěvě Vřídla skutečně zažíváme pocit kontaktu s živly, ty jsou zde přítomny všechny čtyři: Voda, oheň ze zemského nitra i hnací síla v podobě CO2. Periodické výstřiky jsou doprovázeny hukotem a syčením. (Autor: MZ)

U zadního vchodu do Vřídelní kolonády, před vstupem do Expozice Podzemí Vřídla nechal vytvořit karlovarský hydrogeolog RnDr. Tomáš Vylita bronzové sluneční hodiny. Návštěvník zde, dle návodu svým vlastním tělem vytvoří gnómon vrhající stín. Celé dílo je prostoupeno symbolikou čtyř živlů, které právě na tomto místě tak silně a součinně působí. (Autor: MZ)

Průřez potrubím zarostlým vřídlovcem. Rychlost přirůstání vřídlovce lze sledovat při zarůstání potrubí lázeňských provozů. Pro karlovarský vřídlovec je typické narudlé a žlutohnědé páskování, které jsou způsobeny oxidy železa, případně hydroxidy železa. (Autor: MZ)