Josef Emanuel Hibsch

Josef Emanuel Hibsch byl geolog světového formátu, který jako první podrobně zmapoval vulkanity v Českém středohoří. Významná je též jeho usilovná snaha o ochranu důležitých a jedinečných geologických lokalit, které díky němu můžeme obdivovat dodnes.

 Narodil se v roce 1852 v Homoli pod Pannou (Hummel), obklopen čedičovými vrcholy a typickou krajinou Českého Středohoří, které zasvětil své celoživotní bádání. Dá se říci, že čím byl Joachim Barrande pro poznání zkamenělin a oblasti Barrandienu, tím byl Hibsch pro vulkanity a oblast sopečného pohoří Českého Středohoří. Svým působením patří již k modernímu pojetí geologie.

Hibsch pocházel z rolnické rodiny z německého jazykového prostředí, ale naučil se i česky. Zatímco starší bratr zdědil statek, Josef Emanuel byl vyslán na dráhu učitele. Po ukončení reálky v Litoměřicích vystudoval techniku ve Vídni, po které byl způsobilý vyučovat přírodní vědy a chemii na středních školách v tehdejším rakouském mocnářství. Vrátil se do svého rodného kraje a působil na Děčínské Libverdě (ta byla nejprve vyšším ústavem zemědělským, později získala status vysoké školy) až do roku 1914 a to jako první profesor tohoto ústavu v oboru geologie, mineralogie a pedologie. Jako první systematicky zmapoval vulkanický fenomén Českého Středohoří v přesných geologických mapách, ze kterých čerpáme informačně dodnes (mapy mají 21 listů v měřítku 1: 25 000 a jsou doplněny podrobným popisem).

Zabýval se nejen stavbou tohoto sopečného pohoří, ale i minerály, z nichž několik pojmenoval po místních lokalitách. (Na Hibschovu počest pak byl pojmenován minerál Hibschit -vodnatý granát ze znělců Mariánské skály.) Jako vůbec první systematicky probádal a precizně popsal vulkanický fenomén, čímž přispěl i ke konečnému řešení sporu mezi tzv. neptunisty a plutonisty. (Neptunisté považovali za příčinu vzniku hornin usazování a krystalizaci na dně moří, zatímco plutonisté brali jako hlavní činitel vulkanismus.)

Po odchodu do penze působil ve Vídni, kde se až do konce života aktivně věnoval geologickému bádání. Po své smrti zanechal jako německy píšící autor v české paměti bohužel jen malou stopu, která ale nebyla zcela vymazána: K 125. výročí narození J. E. Hibsche byl v jeho rodné Homoli osazen památník. V roce 2002 bylo v místní škole (kam sám Hibsch v dětství docházel) otevřeno mineralogické muzeum nesoucí jeho jméno.

J. E.Hibsch se zasloužil nejen o poznání vulkanitů a Českého Středohoří, ale též o jeho ochranu: Před vytěžením zachránil takové známé lokality jako čedičové varhany Panské skály, Vrkoč či Zlatý vrch, sopku Komorní hůrka a rovněž částečně odtěžený vrch Rádobýl (odkud pozoroval K. H. Mácha požár Litoměřic). Na zmíněné lokality pořádal exkurze a angažoval se ve výkupu pozemků, aby lokality zůstaly nedotčené, a stal se tak i praktickým zakladatelem ochrany přírodních památek u nás. 

Hurník, S.: Zavátá minulost Mostecka,  Regionální museum v Mostě 2001. s. 3-8.

Radoň, M.: Fritz Seeman – geolog a nejnadanější žák profesora Hibsche, Zprávy a studie Regionálního muzea v Teplicích 27, 2008

Radoň, M.:, Julius Frieser - soudní úředník a sběratel minerálů, Zprávy a studie Regionálního muzea v Teplicích 27, 2016

Radoň, M.:, Arthur Sheit- mineralog a středoškolský profesor, Zprávy a studie Regionálního muzea v Teplicích 31, 2016

Ulrych, J.: Josef Emanuel Hibsch-Syn sopečného pohoří. Nejvýznamnější geolog Českého Středohoří. Vesmír, 76/1997, č. 11. s. 632-633. URL:https://vesmir.cz/cz/casopis/archiv-casopisu/1997/cislo-11/josef-emanuel-hibsch-ndash-syn-sopecneho-pohori.html [24. 4. 2019]

 

Prof. Hibsch (vpravo) vede exkurzi na Vrkoči, v pozadí typické sloupkovité čedičové varhany, o jejichž záchranu před těžbou se Hibsch aktivně zasazoval. (Autor: Zdroj:Jaromír Ulrych, Vesmír 76/1997)