Mezi Hazlovem a Aší se nachází skalní hřbítek, ze kterého výrazně vystupuje křemenná žíla. Na tomto místě při silnici do Chebu se obvykle zastavoval k odpočinku básník a přírodovědec Johann Wolfgang Goethe (1749–1832). Na tomto geologicky zajímavém místě vzniklo několik Goethových básní. Skalky dnes nesou básníkovo jméno, na kameni na okraji silnice byla v roce 1846 osazena pamětní deska.

Silnice z Aše do Chebu vede stejnou trasou jako v době, kdy po ní jezdíval kočárem z Výmaru Johann Wolfgang Goethe. Ten je obvykle znám veřejnosti spíš pro své literární dílo, ale neméně významná jsou jeho přírodovědná bádání. Ta byla pro Goetha jednou z forem jeho světoobčanství, byla základem jeho filozofie i básnického díla. V Německu ho akademická obec jako vědce přehlížela, ale v Čechách mohl realizovat svá zkoumání a v rozhovorech rozvíjet své myšlenky. Věnoval se zde otázkám vzniku Země, sběru minerálů, ale i botanice a meteorologii a, z dnešního hlediska bychom mohli říct, i kulturní antropologii.

K hazlovským skalkám se váže Goethova báseň Geognostický dík. Báseň z července 1831 byla napsána na sklonku života jako poděkování za dar mimořádně dokonalého exempláře minerálu aplomu pocházejícího z Hazlova, který Goethovi poslala hraběnka Nathalie von Kielmannsegge:

Skalní rázy u Hazlova
budí zájem ze všech stran,
co nám činnost učencova
označila egeran.
Toužili jsme objevovat,
tloukli tu a tloukli tam,
nacházeli jsme však znova
jenom jedno: egeran.
Na aplomy, na granáty
myslet bylo zbůhdarma.
Další výzkumy nám zatím
ukončila noční tma.
Za dnešek jsme byli vděční;
štěstí je však nahodilé.
Do rukou skvost jedinečný
vtisklo jedné ručce milé.

Johann Sebastian Grüner, chebský kriminální rada, sběratel přírodnin a Goethův přítel a průvodce v posledních třech letech jeho českých cest (1820–1823) píše ve svých vzpomínkách: „Kdykoliv cestoval z Výmaru do českých lázní, vždycky zastavil u velikého křemenného valu na konci Nebeského lesa u Hazlova, usedal k odpočinku a kochal se zdejším krásným výhledem.“ Tuto vzpomínku napsal sasko-výmarské vévodkyni Marii Pavlovně. S jejím jménem je spojena i pamětní deska na Goethově kameni, kterou nechal Grüner osadit. Na skalce u rušné silnice je dnes replika původní desky z roku 1846, která byla osazena v roce 1894.

Originál Goethovy básně Geognostischer Dank:

Haslaus Gründe, Felsensteile,
Vielbesucht und vielgenannt,
Seit der Forscher tätige Weile
Uns den Egeran genannt.
Was wir auch beginnen mochten,
War das Eine nur getan,
Wie wir klopften, wie wir pochten,
Immer wars der Egeran.
Von Aplomen, von Granaten
War genügsam nichts gedacht,
Und die geognostischen Taten
Hemmte drohend nur die Nacht.
Uns genügte, was wir fanden;
Doch, vom Glück ihr zugewandt,
Kam das Einzige zu Handen
Einer schönen, lieben Hand.

Spjatá místa: Pamětní deska Johanna W. Goetha v Bílině - Kyselce
Památník J. W. Goetha ve Františkových lázních
Bronzový pomník J. W. Goetha v Mariánských lázních
Pomník J. W. Goetha v Aši
Komorní hůrka u Chebu
Železná hůrka
BořeňPomník návštěv Johanna W. Goetha v Krupce; Pomník Johanna W. von Goethe v Teplicích - Trnovanech

Pamětní deska u Hazlova na chebské silnici. Český překlad textu na desce zní: Na tomto kousku skály stála milostivá hraběnka v hlubokém pohnutí, poté co Goethe kruhy výsostné již opustil, jenž zde tak rád odpočíval. Vládnoucí velkovévodkyně ze Saska-Výmaru-Eisenachu, Marie Pavlovna, rozená velkokněžna ruská, na počest památky velkého básníka při návštěvě Goethova kamene v srpnu 1846. (Autor: MZ)

Egeran – minerál pojmenovaný podle německého názvu města Cheb a popsaný v roce 1822 hrabětem Kašparem Šternberkem, později se ukázalo, že je to forma již popsaného minerálu vesuvianu. Nejznámějším naleziště egeranu je nedaleká přírodní památka U Cihelny. (Autor: Foto poskytl Jiří Špalek)

Goethův kámen a Skalky u Hazlova