Joachime Barrande

Světoznámý paleontolog Joachim Barrande je svým dílem nerozlučně spjat s českými zeměmi. Celoživotně působil mimo instituce jako vědec – solitér, byl však v písemném i přímém kontaktu s hlavními hybateli rodící se geologické vědy. Jeho rozsáhlé, francouzsky psané dílo vzbuzovalo obdiv. Své první zkameněliny trilobitů našel v Praze, později popsal na tisíce druhů převážně prvohorní fauny.

Barrande se dostal do Čech jako dvorní učitel prince Jindřicha Chamborda – vnuka francouzského krále Karla X., který byl vyhnán z Francie při červencové revoluci 1830. Mladý Barrande, absolvent polytechniky, a tedy vzděláním stavební inženýr, ho následoval do exilu, nejdříve do Skotska a poté do Čech. V literatuře se traduje, že již tehdy se zde seznámil se silurskými zkamenělinami, jež později rozpoznal i v Čechách a proslavil se jejich popisem. Nicméně tomu nic nenasvědčuje, neboť Barrande své první trilobity začal sbírat až v Čechách a i kontakt se skotským badatelem R. Murchisonem (přezdívaným „Král Silurie“) započal až o mnoho let později.

Brzy po příchodu do Prahy byl propuštěn z královských služeb, ale nakonec zde prožil zbytek svého života, plných 50 let. Jindřich na trůn nikdy nenastoupil, ale přestěhoval se do Frohsdorfu u Vídně. Barrande se později stal správcem jeho majetku. Toto zaměstnání mu pomohlo zajistit také prostředky pro financování výzkumu, který vedl celý život jako soukromý badatel.

Po odchodu z francouzského exilového dvora byl Barrande přizván jako stavební inženýr k přípravě projektu na prodloužení lánské koněspřežné dráhy do Radnic a Plzně. Lánská dráha, projekt, na kterém se jako akcionář podílel i prezident Společnosti českého muzea, Kašpar hrabě Šternberk, tenkrát končila slepě v Lánské oboře. Prodloužení dráhy se nikdy neuskutečnilo, ale Barrande se díky němu dostal do Skryjí, kde objevil mnoho zkamenělin trilobitů. První zkameněliny ovšem našel už dříve na Zlíchově v Praze.

Barrande postupně svoje sběry systematizoval a z pouhého „sběratele“ se stal vědec, jenž podal nejpreciznější ucelené dílo, jaké kdy jednotlivec vytvořil. Jeho Système silurien du centre de la Bohême (Silurská soustava středu Čech, 1852─1881) čítá 22 svazků s 1 160 velkými litografiemi zkamenělin, v nichž popsal více než 3 500 druhů pravěké, převážně prvohorní fauny.

Na podzim roku 1883 vážně onemocněl Barrandův bývalý žák a později zaměstnavatel Jindřich hrabě Chambord. Barrande hned po obdržení zprávy odjel vlakem do Frohsdorfu u Vídně, kde zastihl hraběte na smrtelném loži. Jeho úkolem pak bylo vypořádat Chambordovu poslední vůli a zařídit pohřeb. Barrandovi bylo v té době již 84 let. Celkové fyzické vypětí a následné nachlazení bylo příčinou jeho skonu dne 5. října jen několik dní po Jindřichově pohřbu. Je pochován v nedalekém Lanzenkirchenu, daleko od Prahy i Paříže, kam by snad nejspíš náležel. Svou rozsáhlou sbírku odkázal Vlasteneckému (později Národnímu) muzeu. O převzetí sbírky se zasloužil především Antonín Frič, jenž organizoval dokončení a posmrtné vydání Barrandova díla, na kterém se podíleli zejména Otomar Novák (prakticky jediný Barrandův osobní žák), a poté profesoři J. Waagen a J. J. Jahn. Barrandova sbírka je součástí Národního muzea.

 

Horný, R., Turek, V.: Joachim Barrande (1799–1893), Život, dílo a odkaz světové paleontologii. Národní muzeum, přírodovědecké muzeum, Praha 1999, 56 pp.

Marek, J., Šarič, R., Kácha, P.: Joachim Barrande, Říkali mu jemnostpán – People called him gentle man, Česká geologická služba, Praha 2013, 66 pp.

Kříž, J.: Joachim Barrande. Český geologický ústav, Praha 1999.

Svoboda, J., Prantl, F.: Barrandien. Geologie středočeského siluru a devonu v obrazech. ČSAV, Praha 1958, s. 33─54.

Chlupáč, I. (eds.): Paleozoikum Barrandienu. Český geologický ústav, Praha 1992.