Zřízení hornického učiliště v Příbrami (1849), které bylo v roce 1865 povýšeno na báňskou akademii, předcházela dvě desetiletí trvajících snah o zřízení hornické školy v českých zemích. O její založení se zasazovali čelní představitelé české vědy. Škola se po celou dobu existence potýkala s existenčními problémy, přesto se stala zásadní institucí při rozvoji technických oborů a montanistiky v období prudkého rozvoje věd a průmyslové revoluce. Po roce 1945 byla přestěhována do Ostravy jako Vysoká škola báňská. Budovy i tradice školy převzala současná střední průmyslová škola.

Potřeba báňského vzdělání se stávala pro rozvoj dolů v monarchii palčivou už během 18. století. Sláva hornických center, které bylo dosaženo v renesanční době, byla vystřídána prudkým úpadkem po třicetileté válce, kdy byla většina důlních děl opouštěna. Jedna z prvních horních škol byla zřizována pro potřeby místních těžařů v Jáchymově (1717), v roce 1763 byla prosazena vysokoškolská výuka hornictví se sídlem v Praze, od roku 1772 byla přesunuta do Baňské Štiavnice. Geologie se tehdy teprve začíná rozvíjet a hornická empirie je v tomto období zásadním zdrojem poznání stavby země, montánní vědy jsou zdrojem pro vědecký výzkum v počátcích průmyslové revoluce.

Hrabě Kašpar Šternberk už v roce 1830 přišel s návrhem na zřízení hornické akademie v Příbrami. Státní aparát ale dlouhodobě uvažoval o centralizaci montánních studií do Vídně a řízení se protáhlo až do roku 1849, kdy bylo povoleno zřízení alespoň odborného hornického učiliště s prvním ředitelem F. X. M. Zippem, který byl velkým znalcem českých ložisek. Ve funkci ho po roce, kdy byl odvolán do Vídně, vystřídal horní rada a báňský odborník světového významu Johann Grimm (1805–1874), který je považován za duchovního otce příbramské horní akademie. Byl jejím ředitelem v letech 1850–1874 a měl hlavní podíl na vybudování její odborné úrovně. 80. léta 19. století byla nepříznivá a akademie se potýkala s nedostatkem prostoru, vyučujících i finančních prostředků. I přes tyto nesnáze si škola udržovala svou odbornou úroveň. Z iniciativy Františka Pošepného zde byla založena první katedra ložiskové geologie. František Pošepný, jenž patří ke světovým zakladatelům tohoto oboru, zde deset let učil a sesbíral zásadní poznatky pro sepsání jeho anglicky psaného díla o genezi rudních ložisek.

Pamětní deska byla instalována v roce 1971 v rámci sympozia Hornická Příbram ve Vědě a technice. Tato setkání se konala každoročně od roku 1962, od sympozia lokálního významu se vypracovala ve významná setkání s mezinárodní účastí. Nebyla jen platformou čistě montanistickou, ale sdružovala odborníky z dalších různorodých oborů jako geologie, matematika či historie. (Poslední sympozium proběhlo v roce 2018, je tak zatím nejdéle trvajícím odborným sympoziem v republice.)

Spjatá místa: Pamětní deska Františka X. M. Zippeho v Kytlicích
Pomník Františka Pošepného v Jilemnici
Hrob montanisty Augustina Jindřicha Beera na Příbramském hřbitově
Hrob montanisty Josefa Hrabáka na Příbramském hřbitově
Hornický skanzen Březové hory

Klíčová slova: dějiny přírodních věd; geologie; Montánní vědy; hornictví a hutnictví; Vysoká škola báňská

Pamětní deska na budově zámečku Ernestinum v Příbrami, kde sídlilo od r. 1849 hornické učiliště později povýšené na báňskou akademii (Autor: Foto poskytl Pavel Škácha, Hornické muzeum Příbram)

Pohled na starou část Příbrami s historickou budovou zámečku (ilustrace J. Čáka) (Autor: Majer, J.: Z dějin Vysoké školy báňské v Příbrami. Sympozium hornická Příbram ve vědě technice. 1984)

Pamětní deska Báňské akademie v Příbrami