Havírky patří k nejznámějším píseckým zlatodolům, ve kterých dosahovala těžební činnost vrcholu v 15. a 16. století. Dnes si lze tuto slavnou dobu připomenout při procházce podél šachet a propadlých štol, které dosahují délky přes 1 kilometr. Pro historii přírodních věd je tato lokalita významná jak z hlediska dějin mineralogie a geologie, tak také chemie/alchymie.

Zlato bylo v okolí Písku od dávných dob získáváno pomocí rýžování zlatonosných náplav v řece Otavě. Toto zlato má nejen vyšší kvalitu než to získané hlubinnou těžbou, ale také větší ryzost. Kromě toho jsou v otavském písku také přítomny další minerály jako granát, rutil, turmalín, rubín, beryl nebo safír. Po vyčerpání náplav byly hledány sledováním zlatonosných štěrků a písků primární ložiska a zlatonosný křemen se začal získávat hornickou těžbou. Vytěžená hornina se poté upravovala – pražila, drtila a rozemílala se ve mlýnech. Podle odhadů pocházelo z českých ložisek až tisíc tun drahého kovu, z toho bylo 60 procent vyrýžováno a zbytek byl vytěžen z hlubin země.

Hlubinná těžba je ve zlatodole Havírky poprvé písemně doložena už v roce 1336. Na Havírkách byly s největší pravděpodobností čtyři hlavní šachty – sv. Bernarda, sv. Rocha, sv. Mikuláše a sv. Kleofáše. Zajímavé je, že nejvýnosnější těžba je spojena s obdobím středověku, protože v této době byly těženy nejbohatší svrchní části zlatorudného křemene. Velkou výhodou této těžby bylo, že nedocházelo k technickým problémům spojeným se zaplavováním šachet spodními vodami. V polovině 17. století byla na Havírkách těžba ukončena, ale v 70. letech 18. století a v roce 1919 byla opět obnovena. Tyto pokusy byly ale bezúspěšné. O ukotvení vědeckého zkoumání historické těžby zlata usiloval na Písecku na přelomu 19. a 20. století zejména významný mineralog August Krejčí, který se zlatodoly Havírky dlouhodobě a intenzivně mineralogicky zabýval. Jeho angažovanost, stejně jako významnost těchto a jiných zlatodolů, je dnes připomínána v expozici Prácheňského muzea v Písku.

Při návštěvě této lokality lze jít procházkou podél šachet a propadlých štol (opatrnost je důležitá zejména u neoplocených šachet), které jsou z velké části zaplavené vodou. Dávnou důlní činnost lze vysledovat ve dvou řadách, které sledují tektonické poruchy v podloží, přičemž se z geologického hlediska jedná o biotitické žulo-ruly podolského komplexu moldanubika. Delší řada měří asi 1 kilometr (i s odbočkou) a druhá asi 300 m.

Spjatá místa: Hrob a pamětní deska Augusta Krejčího v Písku
Prácheňské muzeum v Písku

Klíčová slova: geologie; mineralogie; těžba zlata; zlatonosný křemen; hlubinná těžba

Zlatodoly Havírky v Píseckých horách