V Hovězí, dnešních Huslenkách, působil Gustav Adolf Říčan jako vikář od roku 1894 a od roku 1896 jako první farář. S krátkým přerušením dvou let (1902–1904), které strávil pracovně v Hradci Králové, byl Říčan v Huslenkách farářem sboru Českobratrské církve evangelické až do odchodu do penze v roce 1933. Byl okouzlen valašskou krajinou a jejímu průzkumu věnoval téměř veškerý volný čas. Ve své přírodovědné práci navazoval na bádání svých předchůdců, zejména brněnského profesora Eduarda Formánka, vsetínského botanika Jana Bubely a rajnochovického katolického duchovního Františka Gogely. Zpočátku se věnoval entomologii a geologii a vytvořil obsáhlou sbírku brouků, motýlů a hornin. Současně se věnoval botanice, která nakonec jeho přírodovědným zkoumáním vévodila. Od poloviny 20. let 20. století Říčan intenzivně floristicky prozkoumal Moravské Karpaty a Valašsko. Během botanizování zaznamenával nejen názvy rostlin, ale rostliny také sbíral, sušil a založil několik herbářů. V tomto období také začal publikovat první botanické práce, které jsou zpočátku fytogeografického zaměření: popisují výskyt a rozšíření tří druhů: řepíčku řepíkovitého, pcháče bezlodyžného a chrpy horské měkké. Později mají jeho práce fytocenologický charakter (Orchideové louky u Vsetína v Moravských Karpatech, 1928 a Pastviny okresu vsetínského v Moravských Karpatech, 1932). V nich se soustředil na studium vegetace, zejména kosených luk a pastvin. Výsledky svého celoživotního přírodovědného bádání na Valašsku Říčan shromáždil ve spise z roku 1936 Květena okresu vsetínského a valašskomeziříčského. Toto dílo je dodnes zásadním pramenem poznání tamější květeny. Gustav Adolf Říčan zemřel 6. července 1939 ve Vsetíně.

Spjatá místa: Hrob Jana Bubely ve Vsetíně
Pamětní deska Františka Gogely v Rajnochovicích
Pamětní deska Eduarda Formánka v Klatovech

Klíčová slova: botanika; entomologie; geologie; floristický výzkum Valašska; valašská květena; fytocenologie; fytogeografie; herbáře

Pamětní deska Gustava Adolfa Říčana v Huslenkách