Jan Marek Marci se narodil v Lanškrouně roku 1595. Studoval jezuitské gymnázium v Jindřichově Hradci a poté filosofii a teologii na jezuitské koleji v Olomouci. Pokračoval studiem medicíny, kterou zakončil v roce 1625. Záhy poté začal sám na lékařské fakultě vyučovat. Díky svému talentu a lékařskému nadání byl jmenován hlavním fyzikem (tedy v té době hlavním lékařem či hygienikem) Českého království. Léčil mnohé významné osobnosti své doby, včetně císařů Ferdinanda III. a Leopolda I. Jméno J. M. Marci je však dodnes více spojeno s vědou než s jeho klinickou praxí. Byl polyhistorem v pravém slova smyslu. Věnoval se astronomii, matematice, biologii a ve velké míře také fyzice, ve které dosáhl světové úrovně. Jeho fyzikální experimenty se týkaly především optiky, protože byl jako zastánce novoplatonismu fascinován světlem. Věnoval se rozkladu světla, lomu a odrazu, studoval barvu mýdlových bublin a snažil se vysvětlit podstatu jevů souvisejících s chováním světla na rozhraní prostředí. Správně tak například vysvětlil podstatu vzniku duhy. V mnoha svých optických experimentech a tvrzeních předběhl velikány své doby, jako byli Newton, Boyle či Grimaldi. Díky tomu patří dodnes mezi důležité postavy dějin optiky a je zakladatelem oboru spektroskopie. Za jeho práci v astronomii po něm Mezinárodní astronomická unie pojmenovala jeden z kráterů na odvrácené straně Měsíce. Sepsal také na našem území první ucelené pojednání o mechanice a srážkách těles. Svými experimenty se srážkami těles různých tvarů a hmotností předjímal dnešní teorii pružnosti a plasticity a formuloval její základy o dvacet let dříve než slavný Christian Huygens. Za své zásluhy byl povýšen do šlechtického stavu a zvolil si přídomek „z Kronlandu“ (přesmyčka názvu jeho rodiště Landskron, tedy Lanškroun).

Klíčová slova: astronomie; fyzika; fyzika; astronomie; mechanika; optika; lékař