Přední český chemik 19. století a zakladatel české organické chemie a biochemie. Zkoumal sacharidy a zabýval se také analytickou chemií. Je autorem velkého množství česky psaných učebnic a učitelem mnoha významných postav české chemie včetně nositele Nobelovy ceny Jaroslava Heyrovského. Část své kariéry věnoval také rozvoji českých vědeckých institucí jako generální tajemník České akademie věd a umění.

Bohuslav Raýman se narodil v Sobotce do dosti chudých poměrů venkovského úředníka. Jeho otec navíc brzy zemřel a rodina se přestěhovala do Mladé Boleslavi. Tam mladý Raýman s výborným prospěchem maturoval a protože ho zajímala chemie, zapsal se ke studiu na Český polytechnický institut v Praze, kde se ho ujal prof. Vojtěch Šafařík. Poznal v mladém muži talent a doporučil ho ke studiu u světoznámého organického chemika F. A. Kekulého v Bonnu, u kterého se několik let učil nejnovějším metodám i teorii v organické chemii. Posléze ještě přesídlil do Francie k dalším významným postavám světové chemie – Ch. A. Wurtzemu a Ch. Friedelovi, kde se začal věnovat samostatnému výzkumu a publikoval první důležité práce. Do Prahy se pak vrátil jako již hotový vědec s tím nejlepším možným vzděláním a zkušenostmi, které mohl získat. Začal působit na své domovské polytechnice, kde se záhy habilitoval a prosazoval výuku i experimentální práci v novém oboru organické chemie a také biochemie, která se u nás rozvíjela teprve s jeho přispěním. Díky jeho působení a výchově dalších studentů patří mezi zakladatele těchto oborů na našem území. Mezi jeho žáky tak nakonec patřily celé generace významných českých chemiků, včetně například i držitele Nobelovy ceny, Jaroslava Heyrovského. Raýman vedle své vlastní vědecké práce věnoval i mnoho úsilí tvorbě česky psaných učebnic, které byly v té době v chemii vzácností, a stal se pro mnoho chemiků hlavním zdrojem informací k organické chemii v češtině. Věnoval se výzkumu sacharidů, preparativní a analytické chemii a byl spoluautorem českého chemického názvosloví. Pomáhal zakládat výzkumné instituce a časopisy věnující se chemii, zasloužil se o obnovu vědeckého časopisu Živa, který vychází dodnes, a publikoval i velké množství populárně-naučných textů.

Klíčová slova: organická chemie; chemie; biochemie; Nobelova cena; chemické názvosloví; Živa