Na památku světově proslulého paleontologa Joachima Barranda (1799–1883) nechali čeští vědci rok po jeho smrti zhotovit obrovský, zdáli i dnes dobře viditelný nápis „BARRANDE“, který je umístěn přímo na skále nad bohatými prvohorními nalezišti. Barrande působil v Čechách jako soukromý badatel a svou rozsáhlou sbírku odkázal Národnímu muzeu.

Joachim Barrande popsal ve svém díle Système silurien du centre de la Bohême (Silurská soustava středu Čech, 1852─1881) přes 3 500 druhů zejména prvohorní fauny. V jeho době ještě nebylo ustaveno časové členění prvohor a Barrande celý tento útvar nazývá silur, jeho vlastní členění na tzv. etáže ale koresponduje poměrně přesně se současným členěním. Kromě sběratelské činnosti se věnoval i popisu geologické stavby zkoumaných lokalit. Povšiml si, že na některých místech se mladší fauna siluru objevuje ve starších ordovických vrstvách. Tuto diskontinuitu popsal jako kolonie nového druhu, který se podobně jako evropští osadníci v Novém světě objevuje ve starší formaci. Tento názor odmítli mnozí tehdejší paleontologové a geologové jako Jan Krejčí. Ten správně upozornil, že přítomnost mladší fauny ve starší je způsobena pohyby na zlomech. Přestože kritici teorie tušili, že přítomnost kolonií nějak souvisí s deformacemi vrstev při vrásnění, nikomu z odpůrců se nepodařilo doložit správné argumenty. Do terénu byli vysláni i britští badatelé, kteří se snažili Barrandovu teorii zpochybnit. Barrande, přesvědčený o své pravdě, strávil závěr života hlavně psaním „obran kolonií“ (Défense des Colonies, 1861–1881), ve kterých se vypořádával s výhradami a často skutečně mylnými zjištěními svých odpůrců. Jan Krejčí později svou kritiku odvolal, nejspíš však nikoliv z přesvědčení, ale proto, že se obával, aby Barrande neodkázal své sbírky v budoucnu jinam než do Vlasteneckého (později Národního) muzea. Krejčí po Barrandově smrti v nekrologu kolegiálně poznamenal, že díky tomuto sporu Barrande dosáhl vědeckých objevů, které by jinak zůstaly skryty.

Čeští vědci vzdali Barrandovi poctu deskou s jeho jménem na bohatě zvrásněné vápencové skále, nesoucí rovněž jeho jméno. Skalní stěna byla v místě nápisu kamenickou firmou upravena a zbroušena. Deska s nápisem je 4,8 m dlouhá, 1,4 m vysoká, váží 1 600 kg.

Horný, R., Turek, V.: Joachim Barrande (1799–1893), Život, dílo a odkaz světové paleontologii. Národní muzeum, přírodovědecké muzeum, Praha 1999, 56 pp.

Marek, J., Šarič, R., Kácha, P.: Joachim Barrande, Říkali mu jemnostpán – People called him gentle man. Česká geologická služba, Praha 2013, 66 pp.

Kříž, J.: Joachim Barrande. Český geologický ústav, Praha 1999.

Svoboda, J., Prantl, F.: Barrandien. Geologie středočeského siluru a devonu v obrazech. ČSAV Praha 1958, s. 33─54.

Chlupáč, I. (eds.): Paleozoikum Barrandienu. Český geologický ústav, Praha 1992.

Chlupáč, I., Budil, I.: Tajemné hlubiny času. Academia, Praha 2006.

Náčrt profilu Barrandovou skálou od Radima Kettnera (1963) ukazuje pozici desky v systému vrás patrných na skalní stěně. (Autor: Národní muzeum)

Současná podoba pamětní desky (Autor: Volné dílo: https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Barrandov_Rocks1.JPG)

Pamětní deska Joachima Barranda na Barrandově skále v Praze