Objev hlodavce z Valče

Na přelomu 17. a 18. století je již rozbita představa, že otisky v kamenech připomínající rostliny a zvířata jsou pouhé náhodné „hříčky přírody“ – začínají být považovány za skutečné pozůstatky dávných tvorů. Otisky měly být dokladem biblické potopy. Nejstarším písemně zdokumentovaným nalezencem v Evropě je fosilie tzv. hlodavce z Valče.

Valeč se nachází v oblasti pod Doupovskými horami, které byly sopečně aktivní zhruba v polovině třetihor. Sopečné popely a strusky zasypávaly oblast pod horami, kde došlo k  zakonzervování celých biotopů. Současné radiometrické měření tuto událost datuje do rozmezí 31–32 milionů let. Pod horami tehdy bývaly i četné vodní plochy, na jejichž dně vznikaly vápenité usazeniny. Tyto vápence byly těženy při barokní přestavbě valečského zámku a nejspíše při této činnosti byla okolo roku 1690 slavná fosilie objevena. Poprvé ji popsal v díle Pamětihodnosti podzemního Saska (Memorabilia Saxoniae Subterraneae, 1709) lékař, přírodovědec a sběratel Gottlieb F. Mylius. Nazýval ji „vodní myš“ (Wassermaus) a  na světě byl první suchozemský svědek velké potopy světa. Do té doby známé fosilie byly pouze z vodního prostředí, a navíc je soudobá vědecká veřejnost považovala dle Aristotelova učení za hříčky přírody, produkt formativní schopnosti neživé hmoty. Zkamenělinu z Valče v dějinách vědy zastínil nález švýcarského lékaře Johanna Jacoba Scheuchzera, který objevil v roce 1725 v třetihorních jezerních usazeninách u Öhningen přes metr dlouhou fosilii připomínající člověka. Tento slavný nález „člověka – svědka potopy“ (Homo diluvii testis) ale byl již současníky zpochybňován a o 100 let později prokázal „otec paleontologie“ George Cuviér, že domnělá kostra člověka je ve skutečnosti kostrou velemloka. [Pro zajímavost – obdobný nález (Andrias bohemicus) popsal v  roce 1897 světově proslulý geolog G. Laube v Břešťanech u Teplic.]

Fosilie valečského hlodavce putovala přes několik sbírek, byla považována za ztracenou a znovu byla objevena pro vědu paleontologem Hermannem von Mayerem, který o ní v roce 1856 sepsal vědecké pojednání a určil zvíře jako „všežravý typ hlodavce“. Originál fosilie se nalézá na saském zámku Waldenburg, jeho kopii je možno vidět v Národním muzeu a v Muzeu v Karlových Varech.

Samotné místo nálezu je poničeno sběratelskými aktivitami, ale je možné ho spojit s návštěvou volně otevřeného zámeckého parku ve Valči.

Fejfar, O. Nálezy fosilních savců IV. Fauna sopečné oblasti Doupovských hor. Živa 4, 2011, str. 188–192.

Stella, M., Lelková, I. Andrias scheuchzeri a Andrias bohemicus (nejen) v české vědě a kultuře. In: Dějiny věd a techniky, XLIII/2010, č. 4, s. 225–247.

Vápencová deska, ve které je dobře vidět zachovaná fosilie valečského hlodavce. Zásluhu na jeho znovuobjevení a popsání má prof. Oldřich Fejfar. (Autor: : FEJFAR, Oldrich & Gerhard STORCH - Das Nagetier von Valec-Waltsch in Böhmen)