Železná hůrka je čtvrtohorní sopka podobného vědeckého významu jako nedaleká Komorní hůrka. Zmiňuje ji již J. W. Goethe, který měl z jejího vrchu donesené strusky, jež se mu zdály být způsobené podzemním prohoříváním uhlí. Lokalita je chráněna jako národní přírodní památka. V místě původního kráteru a jeho okolí se nachází sopečné produkty, jedná se o zatím nejmladší sopku na našem území.

Goethe ve svých denících z let 1822–1823 píše o opakovaných návštěvách Starého Albenreuthu (dnešní Mýtiny), nejbližší obce u Železné hůrky. V té době stárnoucí básník a přírodovědný badatel již zdaleka neběhal po krajině jako dříve a vzorky mu donášeli přátelé či osoby k tomu najaté. Předpokládal, že typické struskovité horniny, které mu byly doneseny, náležejí k Železné hůrce. Z jeho mineralogické kolekce dochované ve Výmaru se však vzorky z tohoto naleziště nepodobají těm ze Železné hůrky, ale podobají se pyroklastikům nedávno (2009) objeveného kráteru Mýtina, jenž je poslední popsanou sopkou na našem území. Zatímco pro Železnou a Komorní hůrku je typický tvar struskovitého kužele, mýtinský kráter je tzv. maar, trychtýřovitý kráter o průměru několika stovek metrů, který byl následně vyplněn vodou, a rozeznáváme ho jako jezerní sedimenty tvořící výplň původního kráteru. Tento tvar kráteru vzniká, když se magma při průchodu horninou setká s vodou nasyceným prostředím, a tím dojde k mohutné explozi. Maar lze odhalit v terénu jako prstenec původních sopečných pyroklastik – v podstatě břehy zatopeného kráteru. Vzorky pyroklastik, které měl Goethe k dispozici, ho vedly k (nesprávnému) názoru o nevulkanickém původu čediče. Místní strusky považoval dle názoru F. A. Reusse za „pseudovulkanity“ neboli produkty přirozených podzemních požárů. Na Železné hůrce probíhala až do 50. let 20. století těžba sopečného materiálu. Po podrobném geologickém průzkumu byl vydán návrh na její ochranu a od roku 1961 byla vyhlášena národní přírodní památkou. Nacházela se však až do roku 1989 v pohraničním pásmu a dlouho byla veřejnosti neznámá. Podobně skrytý byl i maar Mýtina. Jeho nedávné objevení je pokračováním příběhu o hledání původu hornin, který Goethe v krajině Chebska před dvěma stoletími započal.

Spjatá místa: Komorní hůrka u Chebu
Hartoušovské mofety - měřicí stanice aktivity mofet a naučná stezka po seizmické linii Plesná – Počátky

Klíčová slova: ; neptunismus; plutonismus; J. W. Goethe; maar Mýtina; vulkanismus;