Julia Schildbachová byla významná botanička a sběratelka minerálů z Mariánských Lázní první poloviny 20. století. Vlastnila též dům prvních lázní, dnes sídlo Muzea Mariánské Lázně, kde Goethe trávil svůj poslední pobyt v Čechách. Ač neměla akademické vzdělání, sbírala minerály, udržovala kontakty se sběrateli i mineralogy. Její sbírka, dochovaná v Národním muzeu v Praze a v Muzeu Mariánské Lázně je nejen dokladem mineralogickým, ale i kulturně historickým.

Julia Schildbachová se narodila v domě U Zlatého hroznu v Mariánských Lázních. V domě při svém posledním pobytu v Čechách v roce 1823 pobýval básník a přírodovědec Johann Wolfgang Goethe a zanechal zde některé osobní věci, písemnosti, vzorky hornin a další přírodniny. V době, kdy se Julia Schildbachová narodila, se nově dům začal nazývat „Goethe-Haus“, později zde bydlela spolu se svým bratrem a jeho manželkou. Nevdala se a jako poslední majitelce jí byl dům vyvlastněn po roce 1945. Jako jedna z mála nebyla vysídlena a směla zůstat v Mariánských Lázních. Od roku 1953 zde bylo založeno muzeum, kde již jako důchodkyně prováděla a rovněž uklízela. Svou sbírku minerálů sama připravila ke konfiskaci pro Národní muzeum a oddělila z něj kolekci, která zůstala zachována pro Muzeum Mariánské Lázně.

Julia Schildbachová byla ve své době opravdu mimořádnou osobností, protože sběratelek a badatelek podobného formátu nebylo ani v rámci Evropy mnoho. Byla respektovaná odbornou veřejností a patřila i k váženým občanům města. Minerály hlavně nakupovala a směňovala, ale konala i vlastní sběry – jak mineralogické, tak botanické a entomologické. Své poznatky získávala pouze samostudiem. Je doloženo její členství ve Vídeňské mineralogické společnosti, které jí umožnilo kontakt s odborníky. Konzultace jí korespondenčně zprostředkovával především geolog Felix Cornu, jehož jméno je spjato se Severočeským exkurzním spolkem v Litoměřicích. Zde se Schildbachová účastnila mineralogických směn v proslulé „sběratelské vinárně“ Fritze Leitenbergera, zakoupila také cennou sbírku litoměřického rady Friesera. Byla v kontaktu i s českými odborníky, jako byli Karel Vrba či manželé Slavíkovi.

Při pohledu do katalogů jejích sbírek můžeme vidět více než jen prostý seznam sběratelských položek. Otevírá se nám zmizelý svět konce 19. a počátku 20. století, kdy sběr minerálů byl kulturním pojítkem mnoha lidí bez ohledu na národnost a vzdělání. Odkaz Julie Schildbachové připomíná dobu, kdy Mariánské Lázně byly „velkým světem v kapesním vydání“, stýkaly se zde osobnosti vědy, kultury i politiky. Julia dokonce zažila návštěvu již stařičké baronesy Ulriky von Lewetzov (1804–1899), která byla Goethovou pozdní láskou a inspirací, právě v Mariánských Lázních. Leccos měly ostatně společného: obě zůstaly svobodné, byly váženými a patrně svéráznými dámami a sbíraly přírodniny.

Spjatá místa: Museum Mariánské lázně
Geologická lokalita Kočka-památka na někdejší Severočeský exkurzní spolek v Litoměřicích

Klíčová slova: botanika; geologie; mineralogie; Směňování přírodnin; sběratelství minerálů; Vídeňská mineralogická společnost; Severočeský exkurzní spolek v Litoměřicích;

Bohatý, M., Velebil, D. Julia Hufnagel-Schildbachová (1880–1962) – nejvýznamnější sběratelka minerálů v Čechách a její sbírka v Národním muzeu v Praze. URL: https://publikace.nm.cz/file/a2ea6d4449279b073ab3a840764aa74a/20335/Journal_NM_2018_Bohaty-Velebil.pdf [26. 1. 2021].