Kanálská zahrada

Slavná Kanálská zahrada byla z podnětu hraběte Josefa Emanuela Canala de Malabaila (1745–1826) otevřena na pražských Královských Vinohradech mezi Koňskou bránou a náměstím Jiřího z Poděbrad v roce 1791. Tento jedinečný prostor snoubící vědecký výzkum s krásou bohatě členěného krajinného parku významně obohatil dějiny přírodních věd v českých zemích.

Jedna z nejstarších botanických zahrad v českých zemích, Kanálská zahrada, byla otevřena v roce 1791. V zahradě byly vysazovány jak užitkové, tak okrasné rostliny – součástí zahrady byly také skleníky pro tropické rostlinstvo – a nacházel se zde zoologický koutek s voliérami pro domácí i exotické ptactvo. Parkový charakter zahrady dotvářely drobné architektonické stavby (pavilony, chrámy, groty, vodotrysky), jejichž symbolické ztvárnění odráželo silnou inklinace hraběte Canala ke svobodnému zednářství.

V Kanálské zahradě se nacházel také botanický ústav s laboratořemi a přednáškovou místností. Tyto budovy stály v oblasti za dnešním Národním muzeem. Působila zde řada významných přírodovědců, mezi které patřil např. František Wilibald Schmidt, Jan Christian Mikan, Jan Emanuel Pohl či Jan Novodvorský. Právě Jan Novodvorský vytvořil v roce 1804 nejstarší soupis rostlin rostoucích v Kanálské zahradě, přičemž byl výskyt mnohých rostlin zmíněn v českých zemích vůbec poprvé. Další seznam zde pěstovaných rostlin byl vydán v roce 1823 Ignácem Bedřichem Tauschem, který byl s činností v Kanálské zahradě spjat nejintenzivněji, a to v letech 1815–1826.

Velký důraz byl v Kanálské zahradě kladen na výzkum hospodářských (užitkových) rostlin. Poté, co se stal hrabě Canal v roce 1793 předsedou Vlastenecko-hospodářské společnosti, byla v zahradě postavena jedna z nejstarších evropských vegetačních a fyziologických stanic. Pěstovaly se tu nové druhy brambor a další zeleniny, dělaly se ovocnářské pokusy a byl tu založen i malý pokusný cukrovar. V Kanálské zahradě se konaly také velkolepé hospodářské výstavy, jejichž tradice pokračovala i po smrti hraběte Canala v roce 1826. Drobným pozůstatkem po slavné době této zahrady jsou dnes pouze Riegerovy sady. 

Hoffmannová, E.: J. S. Presl, K. B. Presl. Praha 1973, s. 17–21. 

Janko, J.: Vědy o životě v českých zemích 1750–1950. Praha 1997.

Janko, J., Štrbáňová, S.: Věda Purkyňovy doby. Praha 1988, s. 57.

Pacáková-Hošťálková, B.: Pověstná Kanálka a jiné zahrady na plánu Viničných hor u Prahy z roku 1818. Zprávy památkové péče, 68/2008, č. 1, s. 52–55.

Spunarová, T.: Kanálská zahrada a její výstavy. Muzejní a vlastivědná práce: Časopis Společnosti přátel starožitností, 105/1997, č. 4, s. 211–220.

Internetový zdroj:
Hoskovec, L.: Malabaila de Canal, Joseph Emanuel. URL: https://botany.cz/cs/malabaila/ [17. 10. 2021].

Obelisk z původní Kanálské zahrady, dnes v Riegrových sadech (Autor: Lenka Ovčáčková)

Původní vstup do Kanálské zahrady, dnes na okraji Riegrových sadů (Autor: Lenka Ovčáčková)